kami pečlivě a zdobně nakreslenými. přirazil knihu na
stole a jal se dlouhými kroky měřiti jizbu. mumlaje cosi
pro sebe.

Bůh vf. že ho soužily těžké starosti. toho dobrého a
učeného synáčka. z nichž mu nedovedla pomoci ani do·
mluva ani modlitba matčina I Tu se mračival nerůdně. vy.
sunul nervosně okuláry na čelo. vjlžděl si co chvlli dlanI
do vlasů a klepal dlouhou tryskou zlostně o podlahu.
Sem tam zaslechla matka úryvky z jeho nakvašené samo·
mluvy. při niž se posupně pochechtával. jako by se vysml·
val sobě samému: .He. he. pan kolegialni asesor v Petro·
hraděl He. he. pan cisařský kustos v Olomoucil.He hel
Nic z toho nebude. milý brachu. a svobodný pán z Nemanic
na Nouzově a Hladové bude pěkně dále pulérovati kázá·
nI a čteni pro pány velebničkylc A po chvlli zase usedal
k práci. tiše a oddaně.

Matka. která nerozuměla těmto výbuchům. byla by rá·
da pochopila. koho syn minI těmi velebničky a co vlastně
proti nim má. Sama vitala s radosti jejich návštěvy v mlá·
deneckém do mé synové. vědouc. že na jeho mysl dobře
působf. Přijižděl občas klokotský pan faráf. až dětské tváře
venkovského synka a pohovořil i s matkou po sousedsku
a jako pravý krajan jihočeský. Přicházel pravidelně pan
arcibiskupský ceremoniář v jemné hedvábné sutáně a s las·
kavým. trochu povzneseným úsměvem vznešeného kněze.
ale nedopouštěl nikdy. aby mu přltelova matka IIbala ruce.
naopak poklepával ji přátelsky po zádech a řikával jl trochu
opovážlivě .požehnaná mezi ženamic. ba. někdy se obrátil
k Františkovi a připojoval jaksi šelmovsky a šeptem .jako
jiná tesařkac. což se Anně Celakovské zdálo od kněze
přfmo rouhánim. Jak měl František ty důstojné pány rád
a jak jim ve všem důvěřovalI

Ona sama dávala však přede všemi přednost krásnému
a štihlému panu doktoru Chmelenskému s jeho jemnými
způsoby a spanilou dobrotou. Nepřišel. aby nepotěšil. ne·
odcházel. aniž zanechal po sobě stopu milosti: zlatý. přImo

18