1 8 3 1.

Komárkova studentská kavárna ve Starém Ungeltě houstla
pod začouzenou nízkou klenbou kouřem. hlukem,
mladickým veselím. Ustrašení šosáčkové. zchudli měšťané neb
drobní ůředníci, kteří v temném a vlhkém koutě usrkávali
stydnoucf kávy. žasli nad překypujícím rozmarem
sebevědomé aury akademické. Studenti se navzájem
překřikovali, klepali o desky kulatých stolků dlouhými troubeli
dýmek, kávovými šálky. někteří i honosnými pečetními
prsteny. ba mnozí, kteří neodložili při vstupu do místnosti
hole, tloukli jimi na důraz do nemyté a poplvané podlahy
a jako by chtěli v koleji protestovati proti názorům či
úštipkům neoblíbeného profesora. dupali páni logikové
a fysikové při diskusi. podobné vádě. že na konec nebylo
slyšeti svého slova.

Kdo z ulice. ztichlé a zakřiknuté v pozdním
soumraku, vstoupil do lokálu. protíral si oči jako z
hlubokého sna, který může obéas poděsiti i nejspořádanějšího
a nejklidnějšího občana a z něhož přece nemůže býti
odpověden: nemohlo býti větší směsice ani vřavy v
loupežnickém pelechu, než zde ve stínu velebného chrámu
Matky božf, ano, jenom několik kroků od
Staroměstské radnice. Ale v tom chaosu. který patrně neměl
nejmenší chuti zkrystalovati se kolem rozumné myšlenky.
vládl přece jakýsi řád. Alespoň starý. opeslý a
umolousaný sklepník, který roznášel kávu a vodu. sbíral peníze
a prázdné šálky. ustřihoval knot šesti lojových svěc.
rozeznával zcela přesně několik skupin mezi svými hosty.
s nimiž se znal velmi důvěrně a jimž nejenom ochotně
počkal se zaplacením, ale i poskytoval drobné půjéky (
v solidní Praze i mládež byla mnohem solidnější. než se
zdála nezkušenému příchozímu do tohoto ludlamského
brlohu.

11