potřeby to. kterou vypěstila stoletá konvence. Krása
hrdinského gesta. jehož schopnost byla ženám upIrána. sama
okouzlovala; osobnost rostla u vědomi. že možno se
mravně rozvinouti tak. jak si to osobovali jenom muži.
a jako m6dnI rekyně byla uctlvána žalná Němka Charlotta
Stieglitzová. která. chtějic býti sestrou antické Alkestidy.
položila v promyšlené sebevraždě svůj mladý život za
slabošského chotě. planého básniřika, doufajic uvolniti
v něm velkým zármutkem konečně schopnosti tvůrči. A tak
mesianismus ženské dobrovolné oběti. do něhož se vtělil
etický individualismus osobnostni doby. se jevil konečnou
a osvobozujicl odpovědi na emancipačni svody. kterými
ohrozil duch saintsimonistické revoluce bezpečnost před·
březnové Evropy. když byl probudil lákavými dotyky
v ženině pleti touhu po svobodě.

Pohřbivše v propadajlclch se hloubkách srdci poku.
šenl. jimiž prošly. bližily se před sto a před osmdesáti lety
mladé ženy k snoubencům a mužům s tázavým očeká·
vánlm. kdy konečně požádaji jejich velké oběti. aby byli
jl sami očištěni a obrozeni. Nemělo býti porozuměno této
nevyslovené otázce. neboť mužové i tehdy dávali přednost
malým službám životnlho pohodli před jakýmkoliv ne·
pohodlným heroismem. Ani veřejné poměry doby před.
březnové. jejichž zákony a útvary žen i nadále zneuznávaly.
nedopouštěly. aby snad nablzená oběť byla přinesena
celkům opravdu nadosobnim - láska a manželstvi zůstá·
valy stále ještě jediným zápasištěm ženiných energii. Posléze
unaveny čekánlm a jindy otupeny poznánIm. že největšI
oběti byly přineseny bez užitku. přestaly mladé ženy snít.
toužit. sytit svou obraznost přeludy a počaly se nevédouce
o tom a nechtějlce tomu. připodobňovati svým matkám.

A po stu letech. kdy dávno vyhasly jejich oči a v hro·
bech se rozpadl hedváb jejich pleti. zůstaly vnučkám a pra·
vnučkám po nich vyšIvané podložky. kvltkované přibory
na kávu a zčernalé snltky barvlnku mezi zažloutlými listy
básni Máchových a Lenauových.

10