15

lásky, tak vtipné obrázky vesnických figurek a situací
z těchto dvou cyklú, neunavlI(> zhudebfIovaných, voní
a lákají, blaží a rozveselují jako otevřená truhla
babiččina; vracíme se k nim, vždy znovu omlazováni.

V posledních patnácti létech života vyhasínal však
přece Sládkovi humor, kterým se dotud vysvobozoval
ze strašného utrpení míšní (j nervové choroby, přihlásivší
se poprvé roku I ií!';;{. V/,dill :;C po:;tupnč úll:olú
llčitelskýcla redaktorsk()ch, llch(Jlil se do somoty, hlavně v malé
vile zbirožské, kterou střídélval s lázeňskými pobyty,
v Chudobě a v Poděbradech; síly, vyvzdorované na
nemoci, věnoval skoro výhradně svému Shakespearu. Smrt
kosila: v řadách nejdražších: roku 189:0 oželel skon
matčin, roku 1901 položil na Zeyerovu rakeV' k!ltic'.Í
svých "Písní smutečních", roku 1908 odešel dvaadeva~
desáti let(J okc, c!0Pľ()vozen elegiemi knihy "Lethe",
zál1y na to propadl V rchlický dlouholetému svému
umírání. I básnické myšlení Sládkovo, jak je známe 'ze
tří závěrečných soustředných knih "V zimním slunci"
(1897), "Za soumraku" (1907) a "Lethe a jiné básně"
(1909), zasv·ěceno bylo hlavně záhrobí a meditacím o
Bohu, jenž stávaje se osobnějším a křesťanštějším,
pozbýval postuRně: své lhostejné přísnosti. J. V. Sládek.
který v svobodomyslném rozhorlení mladosti rád
zabouřil proti církevnímu učení a jeho strážcům,
přibližoval se postupně názoru křesťa.nskému a1Ia rozdíl
od panteisty Vrchlického vyznával i opěvoval, podob ne
jako mystik Zeyer, osobního Boha. Básník-myslitel
cítil, jak se sám blíží vodám podsv'ětním, ale též, jak
'blednou obrysy t,ěch, s nimiž se tam doufal setkati;
čím horliVěji pil sám ze zdrojů vzpomínek, tím mlli
bylo jasnější, že jejich nejdrnžší před:metové \dávno
se opojili vlahou z proudů zapomnění. A.čkoliv se nyní
zabýval hlávně minulostí a třebaže jej mladší pokolení
již 2Ja literárních bojů na počátku 90. let byfo zavrhlo