14

znělkách" poután byl ještě poněkud zdobnou formou
sonetu, kterou Václav Solc zasvětil politické dumě fl
kterou Sládek sám horlivě pěstoval podle vzoru
Vrchlického; v "Ceských písních'" sáhl však k účinnému útvaru
chansonovitému, určenému pro sbor a pochod, jmenovitě
sokolský. V politické lyrice Sládkově, spíše málomluvné
a úsečné než emfatické, poznáváme Nerudova
samostatného žáka: nikoliv k minulosti, nýbrž k přítomné chvíli
se obrací hlclVní zřetel hrdého karatele, jenž ne~,lJled{lvlÍ
příčinu národnícli nezdarů pouze v útisku, nýbrž .ve
vlastní vině otrockých duší, ale nikdy nepozbývá víry
ve zdravý kořen národa--- takto pádná a prudká
Sládkova tendenční píseň, podstatně rozdílná od současných
"Jitřních písní" Svatopluka Cecha, značí významnou
stanici na draze vedoucí od Máchy až k Macharovi fl
Bezručovi.

Nepojímal však venkova výhradně patetick!:l.
Nedlouho po "Selských písních" poslal do světa dvě sporé,
těsně spolu souvisící knížečky "Starosvětské písničky"
a "Směsku", ve kterých, jak praví sám, "snažil se
přiblížiti opět české národní písni a tónu Fr. L.
Celakovského. Nejsou to v,ěci dělané", pokračuje pak,'
"zazvučely mi v duši jako ohlas toho, co za dob dětství
slýchal jsem zpívati v našem starém Berounsku". Takto
v období, kdy národopisný ruch usiluje na česk~m
venkově zachrániti poslédrií zhytk!:j h!:jnoucího lidovéllO
sv,érázu, vrací se tlumočník Burnsův k umělecké
metodě ohlasů: jako lidový zpěvak chce tvořiti z duše
a ve slohu zachovalého starosv'ětského ,venkova,
.zachytiti j"eho t!:lPické postavičky, zmocniti se jeho rytmu
11 hlavně postihnouti jedinečný dar jeho humoru. Touží
z'mizeti za tímto svébytným malosv'ětem, pohřbíti pod
širokým smíchem a očisťujícím pošklebkem své utrpení,
p:rahne jako dříve v dětských motivech vrátiti se do
ráje mladosti. 1\ daří se mu to. Jak něžné písně\ dívčí