1-

ji'tnal mnoho i básnicky, zvláště v ohledu formálním,
ale naopak oba obdarovával svou jadrnou a reálnou
česko~tí. Podobá se, že vnitřně mll stál Zeyer blíže:
oba byli hluboké povahy, drsné a upiaté proti světu
a lidem, oba náboženští spiritualisté, oba při sv,ětové
kultuře vyznavači až mystické lás!{y k otčině, oba
konečně vytrvalí hovořitelé se smrtí a věčností. Lidskýl
vztah této trojice mocně zasáhl do slovesné, kultury
české, když se kolem Sládka, Zeyera a Vrchliqkého
seskupila 1. zv. škola lumírovská, nazvaná tak po jejich
časopise "Lumíru", jejž z ruky Nerudovy r. 1873 Sládek
přejal s několika soudruhy, r. 1877 pak na vlastní pěst;
kritické boje, které kolem r. 1880 svedli Lumírovci s
konservativními zástupci 1. zv. skupiny mírodní, semkly
básnické přátele v tuhou jednotu. Zaostřújíce
sv'etoobčanské zásady Nerudova a Hálkova mládí v duchu
novoromantiky francouzské, ano i hesla "umění pro
umění", stavěli v popředí volnost umělcovy osobnosti,
právo básníkovo na úplnou svobodu látek i forem bez
ohledu na zájmy a potřeby přítomnosti a národní sku~
tečnosti; příkře odmítali nejen jednostrannou závislost
na Německu, al~ i přílišné zdúrazňování slovanský,ch
= v kultuře i slovesnosti. OdpÚrcÚm svým, kteří

. ě postřehli, že pro intensivnost ,zanedbávají prožité
prohloubení, sluli nemírodnírni, západnickými kosmo~
polity; sami VŠl;lk si byli vědomi, že vykonávají významné
poslání národně kulturní, seZlnamujíce vytrvale české
Menářstvo netoliko s cizími látkami a formmpi, ale
především s mistrovskými díly západních literatur.

Sládkovi, kromě redakce "Lumíra", již zastával
až do r. 1898, připadla podstatná část
úkolupřekladatehkého; v tom soupeřil s Jar. ~rchliekým, kterého
občas předčil přesnou péčí, jadrnou vystižností a osobitým
próžitím; kdežto si Jar. Vrchlický učinil předním úko~
.{Om přiblížiti nám poesii národů románských, věnoval se