8

znal pouze povrchně, když ji dne 15. září 1873 vedl
od oltáře v Počátkách. Ale Emilie neměla do básníkovh
tvoření zasáhnouti inspiračně ani jako šťastná nevěsta.
ani jako kl}dně spokojená mladá žena, nýbrž pouze
jako ztracená, v prvním rozpuku zmařená bytost. .Již
dne 19. srpna 1874 při porodu ,mrtvého dítěte zemřela
mladistvá paní -- a vlastně teprve v této tragické chvíli
se narodila pro poesii svého muže, zajikajícího 'se zprvu
v mukách zoufalství.

Zachmuřeného erotika n:erudovského, do jehož
stříbrných strun nejčistší melodie ob~as udeřila divoká
vášnivost temného zbarvení, vystřídal· záhy elegik lásky.
Bytost milenčina žila v _ jeho nitru dále netoliko se
světlým kouzlem nevyčerpané něhy, ale i s výčitkou
nedořešených roz'porů, měnila se, duchovněla, pozbývalo
pozemských obrysů, svítila z mlžné dálky vidmem věčnl1
a tak se bezděky odcizovala světu nezapomínajícího
milence, jenž nadán věrnosti k domovu, k moři, k přátelům.
k rodině, oslovoval ji ještě po třiceti létech. Ať se po
ní vzpínala touha v prudkých rytmech s:ymfonick,ého
členění, ať posílal za ní tichý pozdrav v průzračných
slokách s prostotou lidové písně, vždy byla tato
záhrobní lyrika křtěna horkými vodami tryskajícími ..z
hloubek citu, ale zároveň se ozývala (U Sládka také
meditace, vzlétající stále do vyššíCh a kladnějších vrstev
myšlenku. Tu' od černé fatality, spatřující v životě
jen krutě marnou hru, povznáší se resignací a láskou
ke všem trpícím až na práh 'polokřesťanského,
polostoického spiritualismu, jenž se nebojí smrti a dohaduje
se svého Boha, zprvu vznešeně lhostejného k lidskému
hoři, později osobnějšího a vyžadujícího si spolupráce
člověkovy pejen ua osnově světa, ale ~ i na evolučním
růstu božskosti. Tuto dráhu od pochybností a .zoufalství
k víře ve smysl života, od výčitky k mírnému
úsměvu v slzách, urazil Slá<;lek mezi svými prvními tře-