7

stava Spojených obcí severoamerických" a "První sto~
letí severoamerícké republiky" mají kulturně dějinný:
význam v tomr že poprvé soustavnějí po cesku seznamují
s poměry v Unii. Sládek všímal si tu také krásnéhó
písemníctví amerického u nás dotud neznámého, jemuž
záhy nabídl služby jako překladatel; byl to dúležitý'
vývojový krok, jenž odváděl českou pozornost od po~
všechné retoriky honosného odbojníka Hyrona k čístším
Z!drojúm básníctví anglosaského. Nejprve k nám Sládek
uvedl Longfellowa, jenž sice v lyrice nedospěl pravé
amerl:tké rázovitosti, ale jeho~ indiánské epos o Hia*
wat~ vyprávělo o junáckém mládí rudých dětí přírody;
pak překvapil jadrným llUmorem a 'ZJdravým realismem
"Kalifornských .povídek" od Bret Harta, které
neo'kouzlily pouhou náhodou samého Nerudu.

Když se americký bouřlivák snesl 'zase k nivam
domova, cítil, že doba jeho bohatýrské mladosti dohu~
čela. Hledal haluz, kde by vystavěl hnízdo, udomácňoval
se v českých poměrech, odhodlal se konati občansky uži~
tečné poslání.

Na čas vstoupil jako novinář do "Národních listú",
o jejichž svobodomyslný demokratism se vždy' sdílel
a kde dúvěrně přilnul k Janu Nerudovi: těžkopádnému,
poněkud kolísavému venkovanu stala se vůdcem pevná
osobnost, sršící duchem a vtipem, ale obětující všecky
tyto bohaté dary národní službě; Nerudasám přijal
Sládka za žáka a bděl s láskyplnou přísností nad jeho
básnickým vývojem. Publicistiku zaměnil Sládek záhy za
učitelství angličiny, které provozoval nejen ,prakticky,
ale i literárně, a tak f. 1872 dosáhl pevného postavení
jako profesor angličtiny na Ceskoslovanské obchodni
akademii v Praze, kdež vytrval skoro třicet rokú. I mohl
pomýšleti na sňatek s dávnou svou milenkou Emilií
Nedvídkovou, s níž se i po návratu do vlasti jen zřídka
vídával; něžnou naivku z úctyhodné rodiny 'maloměstské