5

obsažnějším bytí, chorobný ~pleen svádějící ducha k
bez2ákladnému těkání, marně se rozpínající prahnutí po
rozhodném činu. V krásné důslednosti nacházel
východisko jediné v tom, vytrhne-li se na (čas z tísnivý,cb
poměrů a odhodlal se obětovati svému rozhodnuti i
milostné štěstí s půvabnou jihočeskou dívčinou; záměr
zdo'konaliti se prakticky v moderních jazycích obracel jeho
zrak!] k Americe, na niž jako na vlast svobodomyslného
pokroku a zdravého občanství neunavně ·upozorňoval
staropražský hlasatel amerikanismu Vojta Náprstek.
I uvítal J. V. Sládek s radostí výzvu zámožného
krajana, aby se vypravil do jeho domu v Chicagu a v červnu
r. 1868 opustil vlast, která se :zjitřené jeho obraznosti
zjevovala "s tváří bledou, s řetězem kol šíje, na trůnu
:sedíc v rumu skáceném, laur strhaný na čele vznešeném,"

O sobě cítil, že podstupuje pout za svobodou.
Předehrou byla odbočka z Brém do švýcar, kam jej kromě
Husovy mohyly vábily vzpomínky na boje za
republikánskou volnost a pohled na vytoužený útvar státní. .Mínil,
že, také širý oceán, na jehož vlny vstoupil v červenci,
zahučí k. němu velkou hymnou svobody, ale záhy poučil
se o jiném. .Mořská lyrika Sládkova, doznívající ještě
desetiletí, má v našem básnickém' vývoji památné místo.
Uvádějíce moře ,do české poesie, přispěli v sedmdesátých
létech Hálek tl Cech, Sládek a Vrchlický podstatně k
tomu, že v našem veršovnidví zadúl sV'ětový vzduch, Jakoby
osvobozením z dotavadní uzavřenosti vnitrozemské.
Kdežto však u ostatních marinistů českých vlní se moře
podle evropských břehů, jest Sládek básníkem širých
plání atlantických, šeřících se v noci a v mlhách; pláně
ty však neslouží mu za pouhou kulisu, nýbrž šumí jeho
vlastním životem citovým: steskem po domově, neklidem'
záhadné rozervanosti, hrůzou chandry ... a v
rozperlených hloubkách jiskří se zapadlé hvězdy, které vyorává
loď osamělého poutníka. -