4

svého básnického učitele Jana Nerudy, jen o půl roku
starši než Svatopluk Cech. V dětstvi, ztráveném uprostřed
lesni přirody brdské, pohrouzil se hluboko do lidových
tradici svých tázovitých krajanů, zvláště do jejich'
pisňového pokladu; čerpal později z něho vydatně.
Starodávný venkovský kantor a obětavý kněz vlastenec stáli
u počátků jeho vzděláni v rodném městečku; roku 1857
započal v Praze studia gymnasijni jako chudičký student
bez valných prostředků, ale i bez přizně u pedantických
učitelťí. Duch často churavějiciho hocha se rozvil teprve,
když z nev lidného učiliště piaristického přešel do sexty
na gymnasium akademické; epůsobil to ,zvláště styk
se spolužáky, sdruženými ve vlastenecké a . básnické
kroužky; povahově 2mlužněl a sesilil jmenovitě přátelstvím
k Jaromiru Celakovskému a hraběti Václavu Kounicovi.
Hlavně sHn české jemnoduché šlechtičny ze starodávného
rodu okouzlil plachého a nesamostatného venkovana;
z domova' si přinášel rozsáhlé vzděláni jazykové,
uhlazené zpťtsoby a velkou lásku k básnictvi, sám pak byl
rozhodným demokratem, prudkým svobodomyslnikem a
předevšim jinochem Z!latého srdce. Na jeho popud jal
se Sládek studovati západni jazyky a překládatí z jejich
literatur; odložil, přes nespokojenost rodičů, \ úmysl,
vstoupiti na kněžstvi a oddal se r. 1865 přirodnim
vědám, ačkoliv hrozil se představy "carského" profesora
a toužil po dráze svobodomyslného novináře.

Od r. 1866, kdy se přihlásil l!)rickými prvotinami
v "Lumiru", "Světozoru" a "Květech", cítil se předevšim
básnikem, a jeho sebevědomi vzrostlo, když mohl do
almanachu mládeže zařaditi vlastnich jedenácte basní,
dilem vlastenecky kontemplativních, dílem milostných,
namnO'ze ve slohu prostonárodnich popěvkťí; mimo to
zabýval se překládánim z Hyrona. Hluboce prožity bHly
motivu, které nejsilněji se ozývaly z básní "Ruchu":
nespokojenost s českým životem, touha po volnějším a