2

něji současnými poměry politickými, při čemž se obraceli
stejně odmítavě proti Vídni jako proti Římu; s živým
smyslem pro potřebll přítomnosti uměli spojovati lásku
kl národním dějinám, o něž Nerudovd valně nedbali;
o duchovní spojení se svobodnou a vzdělanou Evropou
Z1ápadní usilovali přímo, nikoliv již prostřednictvím
Německa, kde jejich předchůdcové skoro výhradně hledali
své učitele a vzory.

Vlastní duší a redaktorem "Ruchu" byl třiadvacetiletý
filosof Josef V. Sládek, a celá životní i básnická dráha
jeho zůstala věrna směru, který si b1::ll za svou generaci
vytkl v programním sborníku své mladosti. Touha po
svobodě vedla jej do ciziny a to daleko za oceán, do
Ameriky, domova to občanského uvědomění; tam poznal
mohutnou a zdravou vzdělanost i poesii anglosaskou,
kterou se jal horlivě udomácňovativ Čechách. Tímto
úsilím o zesvětovění a odněmečtění českého ducha a
zvláště básnictví přidružil se k umělcům, kteří si;
vystoupivše o něco později, vytkli za hlavní cíl literární
světoobčanství v duchu západnickém, zvláště k Jaroslavu
Vrchlickému a Juliu Zeyerovi, s nimiž tvoří význačnou
trojici "Lumírovců". Ale vynikaje nad ně citlivým
smyslem pro přítomnou skutečnost, neztrntil nikdy vztahu
k národnímu zápasu, nýbrž jako přední lyrik politický
zasahoval do něho přímo, nejinak než jiný. účastník
"Ruchu" Svatopluk Cech. Nedošel sice jeho obecné
obliby, leč sám jako přímý s)yn selského rodu a znalec
lidového ducha sestoupil hIoub ke zdrojům plemenného
češství a národního sv,érázu.

Byl vůbec nadán vzácnou schopností nořiti se až
ke kořenům života a to zJ něho činilo nejryzejšího lyriké1
českého vedle Jana Nerudy, k němuž se právem vždy
hlásil jako žák a následovník. Sládkova píseň i dumé1
tryskají z nejhlubších vrstev citových, leč pouze tehdy,
když osud podroboval jeho bohaté a přísné lidství těž,