JOSEF V. SLÁDEK.

Na p s a I A R NE N O V ÁK.

V květnu roku 1 ~68 vydalo pražské studentstvo
na počest položení zakladního kamene. Nár. divadla
almanach "Ruch", jímž se po generaci Nerudově
přihlásilo nové pokolení básnické. Mladí spisovatelé, mezi
kterými nad ostatní záhy vynikli Svatopluk čech,
Jaroslav' Goll, Ladislav Quis a Josef V. Sládek,
zpovídali se tu prudkými,. ba bouřlivými' verši Z' temné
nespokojenosti nad českým životem: junácká srdce,
prahnoucí ušlechtile po statečném činu a občanské svobodě,
nacházela kQlemsebe v domově politicky spoutaném
lhostejnou mdtobu a otrocké smyšlení; v kruté výčitce
srovnávali směli "buřňáci" zatuchlý vzduch
resignovaných Čech s volnými poměry západní Evropy, které \se
n~dočkavě zmocňOvali studiem a touhou; jako písničkáři
~ publicisté chtěli burcovati duchy, aby se probudili
k čestnějšímu vědomí lidskému, slovanskému, českému.

Jakkoliv slohově se tito mladší spisovatelé v lyrice
meditační i důvěrné i ve výpravném v~ršimnohému
naučili od umění předcholí školy Májové, od níž se jejich
básně lišily jen značnější měrou řečniťkého důrazu fl
malebné zdobnosti, přece byl podstatný rozdíl ihned
Zřejmý. Noví příchozí z "RuChu" zdůrazňovali daleko
rozhodněji vědomí ťeské a slovanské; vzněcovali se
moc
Č •• k' hlav)' 14.