valí v baladických slohách pohřby válečníků a poety soubojovníkti
u jejich mohyl.

Někdy přišly na večer po práci navštfvit s'1ch mrtvých ovdovělé
milenky a ženy z lidu. Tehdejší ženský kroj dělnické čtvrti - temný
tištěný šátek na krku a zástěrka s lacinými kraječkami přes sukni
jej takřka karakterisovaly - neubíral pranic z důstojné a drsné
krásy jejich smutku. Zdálo se mně, že leckterá z těch mladých
pn)letářek ze Žižkova a ze Strašnic měla v pravdivé a· silné své
žalosti velká a t~agická g~sta Feuerbachových urozených Římanek
neb hrdinských Černohorek Jaroslava Čermáka - ostatně každá
žena truchlící z plnosti srdce a nelomcovaná při tom křečí vášně.
je heroinou. Mnohá z nich prožívala nad propadajícím se rovem
zcela patrně vnitřní zápas. Již již se shýbalo koleno, aby pokleklo,
již již cukaly prsty, aby udělaly na hrobě křížek, jak to ze zděděné
tradice nábožných pramatek vniklo až do podvědomí, než, vtom
projela celým tělem obranná a odmítavá myšlenka, v oku se
rozsvítil blesk uvědomělého vzdoru - a právě v této chvíli se pocítily
vdovy a milenky bezvěrců plně spojeny se svými mrtvými, jichž
hodnými se nyní samy shledávaly. Některé, měkčí a citovější,
pohladily před odchodem trávu na rově, jiné se ještě pohrdliVě a
s úšklebkem ohlédly po zlacených křížích v nedalekém sousedství Ŕ
tyto ženy dovedly býti věrny památce mužů, kteří chtěli býti buřiči
a zápasníky.

Tehdy, málem před dvaceti lety, dožíval český atheismus ještě
svou hrdinnou romantiku, na níž nic neměnilo, že výrazy a obraty
převzaté z přírodovědeckého materialismu byly v ústech našich
bezvěrců běžny. Každý atheista stilisoval sebe sama v duchu jako
vnuka Luciferova, dědice Prometheova a blížence Manfrédova:
nad hlavou prázdné, pusté nebe, tělo přikováno k nepovolné skále
poměrů a k řetězu hmoty, pod nohama sráznou temnou propast,
ale ve vzdorném srdci slavně šlehající plamen lásky k veškerenstvu,
jenž se prodíral kouřem opovržení k církvi a ke kněžím. Sousedé,
kteří sami mnoho nevěřili, ale zachovávali se světskou i duchovní
vrchnosti dobrou vůli, dívali se na nevěrce s úkosem, a sousedky,
zvláště zbožné a obřadné při rodinných příležitostech, se před nimi
křižovaly, avšak toto tiché opovržení nesnižovalo, nýbrž mravně

175