H Ř BIT OV BEZVĚRCŮ Při návštěvě olšanských hřbítovů náhle se mně v paměti s neočekávanou jasností vynořila ta malá polopustá ohrada při hřbitovní zdi, která nepozorovaně snad před patnácti, snad před osmnácti lety zmizela, jako by se byla propadla s povrchu zemského. Oddělena od pátého hřbitova živým plotem keřovým, přístupnaod silnice samostatnými ,napolo ukrytými vraty, opatřena v úřední důkladnosti zvláštní popisnou tabulkou, budila tato smutná prostora za dob, dokud nad hřbitovy ještě vládla neobmezeně církev,' teskný dojem pohřebiště společenských vyvrženců. ~ ptipomínala čímsi zpustlé kouty sebevrahů na vesnických hřbitovech, čímsi zase žalostná místa na mořském pobřeží nebo v sousedství moderních veleměst a velkých řek, kam ukládají bezejmenné utonulce, vyvržené očjšfujícími se vlnami. Dnes by připadlo asi také srovnání s těmi polo. orientálními, poloseverskými hřbitůvky židovských uprchlíků z Haliče, které nenadále vběhnou vám s těžkým a němým svým žalem do cesty při blouděnípočeském venkově, ale tehdy jsem ještě neznal těch opuštěných zátok světové vojny a s ní spojeného stěhování národů. Na olšanském hřbitvě bezvěrců nebylo skoro náhrobků; popisná čísla se bortila do vysoké trávy mezi zářné pampelišky a kalný laštovičníkj cestičky zarůstaly a hroby se rychle ssedaly. Nikdo patrně hrobů, většinou proletářských,nevykupoval, atak mrtví se v tlecich lhůtách kvapně střídali, krátce oplakáváni, málo pohřešováni. Jen někteří dělničtí předáci, kteří tam odpočívali, měli své ctitele a hosty smuteční: soudruzi přinesli kvítí, odevzdali vlastní či spolkovou navštívenku, často s prostoduchým heslem revolučním, v mimovolné příkloně k staré tradici rozsvítili i kahánek neb svíčičku, postáli, podumali a jaksi slavnostněji šli za svou prací, za svým teudem, za SV?U veřejnou činností. Pozoroval jsem často tyto neobřadné návštěvy - naše rodinné hroby, k nitnž jsem tehdy chodíval dvakráte týdně, byly jenom několik kroků vzdáleny od hřbitova bezkonfesijních - a býval jsem nejednou dojat přísnou a hrdou důstojností této tiché piety: takto staromódní básníci líčí 174