H Ř BIT OV BEZVĚRCŮ

Při návštěvě olšanských hřbítovů náhle se mně v paměti s
neočekávanou jasností vynořila ta malá polopustá ohrada při hřbitovní
zdi, která nepozorovaně snad před patnácti, snad před osmnácti
lety zmizela, jako by se byla propadla s povrchu zemského. Oddělena
od pátého hřbitova živým plotem keřovým, přístupnaod silnice
samostatnými ,napolo ukrytými vraty, opatřena v úřední důkladnosti
zvláštní popisnou tabulkou, budila tato smutná prostora za dob,
dokud nad hřbitovy ještě vládla neobmezeně církev,' teskný dojem
pohřebiště společenských vyvrženců. ~ ptipomínala čímsi zpustlé
kouty sebevrahů na vesnických hřbitovech, čímsi zase žalostná
místa na mořském pobřeží nebo v sousedství moderních veleměst
a velkých řek, kam ukládají bezejmenné utonulce, vyvržené
očjšfujícími se vlnami. Dnes by připadlo asi také srovnání s těmi polo.
orientálními, poloseverskými hřbitůvky židovských uprchlíků z
Haliče, které nenadále vběhnou vám s těžkým a němým svým žalem
do cesty při blouděnípočeském venkově, ale tehdy jsem ještě neznal
těch opuštěných zátok světové vojny a s ní spojeného stěhování
národů.

Na olšanském hřbitvě bezvěrců nebylo skoro náhrobků; popisná
čísla se bortila do vysoké trávy mezi zářné pampelišky a kalný
laštovičníkj cestičky zarůstaly a hroby se rychle ssedaly. Nikdo
patrně hrobů, většinou proletářských,nevykupoval, atak mrtví
se v tlecich lhůtách kvapně střídali, krátce oplakáváni, málo
pohřešováni. Jen někteří dělničtí předáci, kteří tam odpočívali, měli
své ctitele a hosty smuteční: soudruzi přinesli kvítí, odevzdali
vlastní či spolkovou navštívenku, často s prostoduchým heslem
revolučním, v mimovolné příkloně k staré tradici rozsvítili i kahánek
neb svíčičku, postáli, podumali a jaksi slavnostněji šli za svou prací,
za svým teudem, za SV?U veřejnou činností. Pozoroval jsem často
tyto neobřadné návštěvy - naše rodinné hroby, k nitnž jsem tehdy
chodíval dvakráte týdně, byly jenom několik kroků vzdáleny od
hřbitova bezkonfesijních - a býval jsem nejednou dojat přísnou
a hrdou důstojností této tiché piety: takto staromódní básníci
líčí
174