ŽID O V s K"É H Ř BIT O Vy

Daleko za mým rodným městem při od~hlé blátivé cestě, mezi
opuštěnými lomy opukovými a chudými pastvisky bělá se smutná
a sirá ohrada židovského hřbitoya, jejíž neveIk4temná vrátka se
otvírají jenom při pohřbech z města neb širého okolí i ponuře se
krčí v rohu nepatrná koupelna pohřební. Jest to ztracený kout na
nevlídném místě, jako by bylo nadobro vypadlo z ochranné ruky
Hospodina, jenž jest Bohem živých a nikoliv mrtvých i lidé hodí
tam snad občas kvetoucí snítku pietní vzpomínky rodinné, nechodí
si tam však porozjímat, potruchlit, poplakat. Jenom časně z jara
bývá tu krásně: bíle rozkvetou koldokola plané stromky třešňové
a sliyové, nasázené mezi poli v blízkosti hřbitova, a kvetoucí hebký
sníh na křivolakých větvích pokroucených pláňat odráží se od
černého syenitu pomníků náhrobních, propadajících se do trávy.
Odsoudilo pustnoucí zahradu života k této beznadějné tesknotě
jenom nenávistné opovržení někdejších křesfanských otců města,
kteří mínili mrtvým Židům oplatiti vše nepříjemné, čeho v
obchodĎích a peněžních stycích doznali od Žid6 živoucích, či jest příčinou
žalostné nevlídnosti vanoucí z odstrčeného hřbitova spíše
lhostejnost Židů samých, hanhícich se v přemoudřelém liberalismu za
všecko, co v cizorodém prostředí neklamně dOSVědčuje jejich
národnost a jejich náboženství?

Nemýlím se asi příliš, tvrdě, že podobně vypadají všecky židovské
hřbitovyčeského venkova, vyhoštěné z blízkosti živoucích kamsi
na obvod potupný nebo ošklivý, daleko od hlavních cest mimo
laskavý stín stromů a mimo harmonický zpěv ptačí ... týž pustý
stesk, táž hluchá prázdnota zapomenutí bezednějšího než sama smrt.
S jejich smutkem závodí snad ještě jen hořké mlčení chudičkých
hřbitůvků, které zůstaly v našich krajinách po ~idovských
uprchlících ze světové války, když epidemie zabouřily v jejich táborech,
rdousíce s dětmi matky a starce: kdesi v zapomenutém úvalu sotva
přístupném vrší se drobné pahrbky a vlní tráva na jejich
pravidelnými řadami, zakrývajíc některý ojedinělý drobný bílý pomníček,
jehož písmo .již smyl déšf a vítr i sem tam překoceny a zneuCtěný

171