kou a stejně bezduchými jako imposantními odkazy k nepoužité
literatuře předmětu. Jsou celé vědecké školy, které vznikly pouze
závistí na jednotlivce příliš vynikajíciho, který dovede všecko, po
čem jeho p: t. páni kolegové marně se vzpínají, dráždíce svou
neschopnost všemi prostředky ctižádosti; dodatečně ovšem sé ve
vzdoročasopisech dokáže jeho nesprávná heuristika, jeho přílišná
dtivěra pramenům zřejmě pochybným, ukvapenost jeho aper~us,
formulovaných, běda, tak skvěle a přesvědčujících, probůh, dokonce
čtenáře neodborného! Všecko jest ve světě Minervině hodilO
závisti: značná publicíta knihy i její vděkuplné podání, chutnané
každým čtenářem, řečnický úspěch ve veřejnosti i hojná návštěva
přednášek od studentů, jubilejní článek v novináclí i pochvaln.á
zmínka v cizím časopise, . bezcenný titul i platová trienálka ¸
všecko, všecičko, každý hadr, jak byfekl můj La Brúyere.

Avšak jeho diagnosa, tak správná vcelku, zasluhuje-přece
jednoho doplnění, a to se týče odstupňování učenecké závisti. Její
rozsah a intensita se stupňují u převráceném poměru ke
schopnosti a plodnosti závistníkově a to tak, že Vědecký tvůrce nezávidí
skoro. vůbec, kdežto sterilní a impotentní duch ve své závisti se
přímo zalyká. Martin Hattala, odpůrce Šafaříkův, Jagičův,
Gebauerův, byl nejen klasikem neplodné neschopnosti, ale zároveň
arCimistrem závistníků. Za to Šafařík, Jagič a Gebauer nezáviděli
dozajista ani .okamžik.

A právě proto se učenecká závist, tak vynalézavá ve vymýšlení
různých umělých úskoků, tůčků, drobných podlostí a důmyslných
masek zákeřnických, prozradí velmi záhy: ráda by jako kokotice
udusila ve . svých vražedných úponcích zdravý a silný organism
protivníkův a zatím sama usýchá, žloutne, hyne. A milosrdný čas
hází ji v zápěÚ na ohniště, kde z ní zbývá sotva hrstka nažloutlého
popela.

168