kolení Solvejžiny chyše a jeho rozhodné hovory s Knoflíkolijcem,
jest připravena lyrickou mezihrou na lesním spáleništi pod bílými
mlhami, kde ztroskotavšího poutnlka vyčítavě oslovují
nezosnované myšlenky; nepronesená hesla, nevypěné písně, neprolité
slzy a nevykonané činy : bezútěšný smutek neplodného života,
promarněných let válí se s kotouči mlh scénou. A tu dva starci
trosečníci stanou si tváří v tvář, C sesazený císař jáství, u něhož
všecko se rodilo ze lži a fantasie, a sešlý král troldské říše, který
sám byl lží a fantasií. Poníženě a ušlápnutě belhá se někdejší
vladař horských mocností o žebrácké holi a s mošnou na almužny;
bude spokojen, stane·li se někde vlídně trpěným špitálníkem j jest
ochoten dát se angažovat venkovským divadlem jako pozůstalá
ukázka národního svérázu norského: tak sešel, tak zvetšel, tak
zbankrotěl kdysi pyšný romantik.

PeeruGyntovi, jenž posměšně zlehčuje svého někdejšího tchána
in spe, přišel právě vhod do cesty, od něho naděje se Peer onoho
vysvědčení, jehož potřebuje pro Knoflíkolijce, že zůstal vždy sám
sobě věren a to i přes nástrahy a útoky troldů v Ronde. A tu
dovreskýstařík konečně odhalí celou pravdu: třebaže Peer Gynt
v rozhodné chvíli s odporem a vzdorovitostí prchl z troldské říše,
přece byl po celý další život, ač neuvědoměle a bezděky, pravým
troldem, osvojiv si za životní maximu vůdčí troldské heslo:
"člověče, stač sobě samému jen". A tak proti sobě stojí - za celý
norský národ - na konci dva troldové, jimž jejich egotism pomohl
k mošně žebrácké: troldovský král a troldovský princ, dvě bědn"é
zkresleniny severského kultu osobnosti. Ú popeleční středo
individualismu/ Ó smrtelná mdlobo romantikyl

m. U K O L É B A V K A

Srovnávání Ibsenova "Peera Gynta" s Goethovým "Faustem",
v němž se zalíbilo kritice mimoskandinavské, jest patrně omylem j
dohře poučení soudcové severští je odmítli, dovozujfce,žePeer
Gynt nemá ani kapky faustovské krve, jejímž znakem jest titanská
touha překročiti Jtranice lidství a přiblížiti se božstvu vystoupením
ze svého já a to tak, aby i na bližní padl světlý a plodný paprsek

133