poesií,nýbržpouhou literární historií. Plně příšelnachut jeho
statému a kořennému vínu jenom len, kdo sám probloudíl večer před
.$v:atým Janem v lesích a hájích pod rudou korouhví červánků
svíticích dlouho po západu a vyčkal ve vlahém vzduchu jiskření prvních
hvězd a v studeriérose jiskření prvních s.větlušek. Osamělý ten
chodec dobře ,vf, že v celém roce není večera, který by se rovnal
večeru: svatojanskému. Jako·vúrodnémklině.spanHé mladé matky
po míchán jest k nero:z;e:z;náníkyět a plod: z trávy voní vstavače
íjahoqy,mladičké žaludya.křehounké šišky borové s jejích svěží
~.Iení nelze a,nirozeznat od květů,. ve 'Vzduchu se pářf kovový
hmyz a.zhnízd křičí,již polo opeřená mláaata ptačí. Stejně se mísí
v šumění lesa nápěv milostné· písně, vábící na měkký mech, s melodií
ukolébavky, která utišuje. Houpají-li se větve plné čerstvých
výhonků, mají zároveň měkký pohybnabfzejících seJoktů milenči~
ných i cudnou něhuhýčkajíciho mateřského náručL A o:z;ývá.se.ze
zurčellfstudánky skutečně jenomhitdba nedočkavých políbenI
mileneckých či také jižbručenfnetrpělí'Vé mladé matky, jíž se, prsy
nalévají mlékem a rty písničkou pro nenarozené děclu:>? Za·. týden
bude již překročen zenit, a všude zahlaholí letníchvalozptvzrání j.
dnes ještě voní do chystaného plodu květ . a do· hrdého mateřství
letnípř{rody její jarní marnotratná láska. Jest nejpohanštější večer
v křesfanskémroce, večer před svatým Janem, otec všechvečerti.

124