bllvqstt zbožného rozhovoru. Moderní básník. pečlivě prokresluje
film, kd~e evangelista podával pouhé obrysy. Východní kraj za
předjaří prostírá se před námi v mlčenlívéchmuře í nad modravými
gedry táhnou se dýmy a na4 nimi holubi a čisté nebe; a pak se
tmí a smráká. Z učedníků jeden jest pochybovač beze vzletu a od~
~ahy, druhý však věrný žák Ježíšův, jenž staví nad taje; obemy~
~ající svět, čistotu svědomí a vůlí k dobru. Mistr na rozdíl od
~vange1ia n~mluvi mnoho, a učedníci ani za hovoru v polí, ani při
večeři nepostihují svatQzáře kolem jeho hlavy. Teprve, když zmizí
jim jako světlý přelud, uvědomí si v studu a strachu, kdo prodléval
s nimi. Tu náš básník, jenž cítil božství svého poslání právě tehdy
v nitru nejprudčeji, když zůstával souputovnfky zneuznán,
nepochOPen, obrací se s bolestnou výmluvností k těm, kteří nejsou
schopni uhodnouti přítomnosti boží ve svém středu. Uctívání genia,
Ile však jíž mladicky překotné a opojné, nýbrž mužně tragické,
llolá, napomíná a varuje z vroucích veršů závěrečných:

.. Ó, všichni my, kdo chceme cos v své snaze,
do Emaus ducha jdoucí, stůjme chvili

a '<,Jizme, kdo se přidruží k nám v dráze·
a zeptejme se, kdo to s námi pilí?

A požehná-li nám též chleba skývu,

pak blahoslavme ten svůj život celý I
Čím odpykati největší z všech divů;'

Bůh s námi šel - a my to nevěděli!"

Nedopusfme, aby básníkovo slovo, které jako trs jarních kvetli
vyrostlo u nábožné cesty do Emaus, znělo k nám kdy výčitkou a
obžalobou I

120