vyvzdorovati na osudu proti nekonečnému moři stále
obnovovaného života sebe drobnější kapku individuální nesmrtelnosti,
pro.svícenou paprskem nepřerušeného vědomí. Čím je všecka melodická
moudrost spinozovců a shelleyovců proti tomuto sehezáchovnéIIÍu
pudu lidské monady, která je hotova podstoupiti všecko, jen ne
zničení, jen ne zhašení jiskry, ulétnuvší do temného vesmíru z
obrovského světelného krbu Hospodinova? A byl to pouze můj blud,
který z hudby velikonočních zvonů nad hřbitovem četlmytus
panteistického přerozování, místo aby byl v něm porozuměl věčné touze,
aby jednotlivec pro sebe a za .sebe prošel vítězně zkouškou smrti
a dospěl vzkříšenI věčného.

A zde mezi hro hy a jarem, uprostřed projevů přírodního
koloběhu a ,křesfanskými symboly vzpomínám si živě a vděčně' velikého
a sladkého pěvce života, jejž neúnavně shledával za každou formou
smrti. Ale i on, panteista, který miloval Lucretia a modlil se z Goetha
a Shelleye, i on, pěvec hmoty věčně přetřiďované a energii bez
ustání přepodstatňovaných, zahořel v hloubkáCh duše častokráte
touhou, aby jeho osobní jiskra plála vědomě dále, ne snad jiskra
abstraktní myšlenky básnické, nýbrž úplně srostitá jiskra lidského
já. Zprvu nejasně, pak určitěji a určitěji se mně vybavuje refrén
panteistické básně, kterou Jarost. Vrchlický vyňal z kypivé plnosti
požehnaného léta chuchelského, kde tak melodicky dumalo životě
a smrti: rád připouští si všecky indické možnosti metempsychosy,
ale přece na každou odpovídá slovy: Chtěl bych o tom věděti
A v tomto výkřiku individuální touhy zaniká posléze světlá
resignace panteistova. -

Jsem ze hřbitova zase doma, mezi svými knihami a děkuji Bohu,
:že jseIll u vrat hřbitovních nechal svůj spleen nasycený pachutí
smrti. Znovu jsem se začetl do svého Vrchlického, a znovu se
po<1ivuji, kolik velkonočnich zvonů modlí se a zpívá v jeho knihách
legend a mytů. A pokaždé pod symfonií slavné víry v nekonečnost
-obecného bytí týž výkřik touhy po zachování života individuálního,
výkřik silnější, než básník sám by si snad přál. Beru do ruky slavný
svazek nejmužnější epiky Vr~hlického, ty skulpt~rální a zároveň
barvité "Nové zlomky epopeje", jimiž genius čtyřicetiletý
legitimoval svou tvůrčí sílu; naslouchám v kouz,elně vlažné a vonné básni

115