DVA B R A TŘÍ

Hned na prvních stránkách svých Italských listů zaznamenal
Karel Čapek' štěstí, které v Padově sestoupí jako milost bou na
poutníka, stane-li v kostelfku Santa Maria dell' Arena pod
Giottovými freskami. Podobné blaho prožil jsem také ve Florencii za
jednoho jitra, když jsem v klášteře svatého Marka pobyl mezi
nástěnnýmí malbami Fra Giovanniho Angelica da Fiesole. Mužnou
prostotou a dramatickou mocí stojí mistr Gíotto, veliký iniciátor,
ovšem výše, ale Fra Angelico má také jeho věrnou lásku k lidské
duši, jeho dětinskou něhu k přírodě a jeho tiohou pobožnost
pravého křesťana.

Dávno jíž opustili klášter dominikáni, pro něž jej d!!l Cosimo
Medici přestavěti, ale všemi prostorami budovy, proměněné na
museum, dále proudí duch mnišský, spíše však řádu rozjímavého
než kazatelsky výbojného ...,- ne prudký Španěl Dominik, nýbrž
pokorný florentský světec Antoninus zdá se býti patrónem kláštera.
Jdeme-li tiše loubím obou půvabných kvadratur, které
lehceobe~ykají bílým svým kamením kus jasné přírody jižní, při druží . se
k nám bezděky vážná meditace, a zachovávajíc s námi krok, poučí
nás, jak v rozjímání členiti čas i myšlenky. V klášternfchcelách
pocítíme zase sami na sobě, kterak se soustředěná pozornost obrad.
ze zeV'ního světa do nitra, kde se tušení zvolna mění ve visí-stejně
určitou jako naléhavou. A právě, v těchto kobkácb chytí nás Fra
Angelico do svého měkkého a hebkého náručí, aby nám popřál
milostiplnéhozleveníj namaloval tam (bratřím pro povznesení !\
sobě pro radost) p<> zdech ony výjevy ze života Ježíšova a Mariina,
z. nichž každý jest barevnou písní mladého jara, kdy po lukách a
v srdcfch kvetou petrklíče a zpívají skřivani. Jest tak těžko roz~
hodnouti s~ pro ten či onen obraz cyklu vesměs namalovaného z!\
pravé iDllpÍJ;áce, ale mně se zdá, že sebe celého vložil Andělský
bratříček do nevelké fresky, kde se vzkříšený a osla:venýVykupitel
zjevuje jako zahradník Magdaléně, ne již hříšnici a kajícnici, nýbrž
přítelkyni Boha· Syna ... Člověk by až zaplakal svatou rozkoší př~d
tímto dílem. Orosené ticho velkonočního jitra voní zde kVětinami,

103