intensivněji prožívám, jak se zde z vod městské kašny vynonla
bezděčnou shodou století sama syntésa vlašského ženství, které
jest na pohled tak zádumčivé a v podstatě horoucí .

. Nebo provázíš mne to rodným svým městem stále ty, nesmrtelná
princezničko veronská, Julinko Capulettová, a jsou to opravdu tvé
temné, velké, nedočkavé oči právě dospělého dítěte, co se na mne
tázavě·a vábivě upírají každou chvili, aniž vím, komu náleží?
Stanul jsem před tvým rodným domem ve via Cappello, v
jehožznečištěném nádvoří rozbili vetešníci své stánky a řemeslníci své dUny,
marně pátraje po zahradě, do jejíchž keříků vavřínových a
tamaryškových sestoupil nedosycený Romeo z tvé dívčí ložnice.
provázen tvými pocely a obavami. Hodil jsem kvítek do tvého
náhrobku. jehož středověký mraínorbyl jediné zachráněn ze ssutin
františkánského kláštera, kdežto ostatek i s celou bratra Lorenza
a Jana zabrán byl nudným a všedním koňským tržištěm. Jakobys
byla žila skutečně a nejenom v obraznosti básníkově, hledal jsem
stopy tvých dívčích pozlacených střevíčků po celém městě, a
usmál-li se na mne s oltáře některý obraz Morettův neb CaroHův
slaskavou důvěrnosti,řekl jsem si radostně v duchu: Hle, tito
světcové spočinuli pohledem se zalíbením, tyto světice s
požehnáním na Julince Capulettové, když klečela na stupních v
modlitbách, tisknouc k nadrům sotva rozvitým knihu modlitební a když
prosila Boha ve spanilé nevědomosti za to, co se jí mělo státi
zároveň slastným a záhubným osudem. Dávno se rozpadly princezny
a kněžičky ze vznešených rodů Scaligerův, Viscontich a Carrarů
v prach a zapomenutí, a jenom ty, dcerko fantasie básníkovy,žijěš
uprostřed svého rodného města v neporušené mladosti, ochotna
zjeviti se každému, kdo po tobě zatouží.

Po třetí z mladých žen, které mně byly milostnými
zasvětite!kami do městského tajemství veronského a zároveň blahodějnými
strůjkyněmi osvobodivé nálady za těžkého ovzduší soumračného,
doptávali byste se marně nad Adiží - nikdo vám nepoví o
plavovlasé Mariettě s modrýma očima, která prodávala květiny a
fíky u kostela svatého Zena. Nespatřil jí tam nikdo, pouze úrodná
imaginace české básnířky: Madonna Verona náleží výhradně svým
krajanům, Julinka Capulettová stala se potěšením celého světa,

98