B. SMETANA

LITOMYŠL. Jako sedmiletý hošík, obestřený nimbem
zázračného hudebního dítěte, opustil Bedřich Smetana navždy své rodiště,
a dvě letmé návštěvy v Litomyšli nedovedly již v zralém muži
obnoviti vztahů k rodnému městu, kde kdysi, za biedermeierovské
doby předbřeznové, okusil po prvé z nebezpečně opojného poháru
hudby, a kde škola nakapala pelyňku do dětského štěstí z domova,
.z přírody i z lahodného prostředí společenského. A tak zůstane
as~ marným úsilím, odměněným leda vPátkými důminkami, hledati
v Smetanově díle ozvuk jeho rodiště; ať dětinské dojmy jsou sebe.
silnější, přece je další život amalgamuje tak, žé původní jejich
podoba zmizí, až k nepoznáni. Mýlíme se jistě, namlouváme~li si, že
ze symfonické básně o českých luzích a hájích k-námmluví
Litomyš,lsko s mírným vděkem svých lučin,svého stromoví nad Loučnou
s temnou kulisou pohorských lesů v pozadí, že z plesu a reje
venkovanů v Smetanových operách hlásí snad ten onen motiv ze života
.:lachovaléhoselského lidu na valdštýnském panství, nebo že hradní
poesie soustředěná kolem Dalibora souvisí nějak s mocnými dojmy,
kterými uchvacoval v samém s.ousedství rodného domu renesanční
pyšný zámek pánů z Pernštejna. A přece sotva který návštěvník
Litomyšle odolá, aby nehledal geniovy stopy v městě a kraji, hlavně
v zámeckém zarámování místa, kde před sto lety stála jeho kolébka.
Není to úsilí marné a nesprávné: východočeské panské a piaristské
město, které koncem XVlll.věku nadobro změnilo osudnými
požáry svůj ráz, zachovalo dodnes tvářnost, jakou mělo vletech
dvacátých minulého století. V Panské zahradě, kde se sládkovy děti
proháněly, posud voní keře a šumí stromy, zasazené nedlouho před
Smetanovým narozeními kašna mezi pivovarem a zámkem zpívá
touž píseň, jež zvonila do jeho her; na Olivetské hoře, kudy
chodíval drobný žáček tak nerad k piaristům, Ježí stejný stín a stejná
polopanská, poloduchovní duma, a když z děkanského i klášterního
kostela rozletí se nad městem zpěvné stříbro dvojích zvonů,modli
se v ~ěm stále ještě vzpomínka Smetany-dítěte.

*