Do převratu, dík svému starodávnému rodu a vznešenémú
příbuzenstvu vysokých důstojenství církevních i státních, stál
v přední řadě historické šlechty, ale nikdy neprojevoval kavalírských
choutek urozeného viveura ani nepokojné ctižádosti politika a
diplomata. Jeho střízlivému duchu bez obraznosti a beze vtipu
dostačovala dráha úředníka, a čím výše po nÍ stoupal, tím lnul
úzkostlivější láskou ke kancelářské organisaci,. k přesností v aktech,
ke kázni v úřadě. Konservativec tvrdě zkostnatělý, přísný ctitel
autority a věrný vyznavač loyálních zásad, hlásil se stále k názoru
doby františkovské, že není vyššího úkolu než býti sluhou státu;
silná náboženská víra, že Boha dlužno poslouchati v jeho
pomazaných místodržitelích na zemi a skrze ně, upevňovala jeho
přesvědčení .. Oddán ce1oubytostí dynastii, hyl přece vším spíše než vídeň.,;
ským centralistou j ve smyslu historické šlechty české mínil říši a
panovníku věrně, poslušně a poněkud bezduše sloužiti v Praze,
v rámci zemské autonomie, byť již značně okleštěné a to ještě po
anenských patentech, v některé malostranské kanceláři s
dvojjazyčnou spravedlností. Grillparzerovský typus, ale se staropraž~
ským pozadím I

A pak nadešel převrat říjnový. Z důstojné lodi, na jejímž stěžni
se mírnými pohyby houpal dvojí prapor, rakouský černožlutý a
zemský běločervený, zůstal právě jen stařecký vrak: urozený a nuzný
pensista, nyní bez přídomku a bez výsad, starostlivý otec dětí
špatně vyzbrojených pro nový řád věci, beznadějný majetník čet~
ných váleČDýchpůjček, ztracený cizinec uprostřed demokratických
poměrů, jichž spíše nechápe než nenávidí. Ale Prahy nedovedl by
opustiti, i kdyby měl na někdejších panstvích svého zchudlého rodu
útulek sebe pohodlnější, i kdyby odcísařštělá Vídeň poskytovala
život sebe příjemnější. K Praze prostě a přirozeně náleží, aniž snad
sám ví proč.

Někdy se zdá, že je to především Praha církevní, jež ho
neodolatelně přitahuje. Někdejší vůdce strany u1tramontánní, v níž
jeho nepoHtického ducha odpuzuje příliš hlučný příval pohyblivého
živlu lidového, nechybí při žádné parádě církevní i vedle
pravidelné ranní pobožnosti u redemptoristů zajd~ si při svém bezcílném
bloudění Prahou někoIikráte za den do některé tiché, chladné

64