bolická i nikoliv ceremoniel korunovační, Iíýbrž světský mythuS'
a ritus Smetanovy Libuše zdál se vyjadřovati slavnostnost ~ro celý
český národ; gotická píseň svatováclavská, tak těsně spiatá
sesvatovítským dómem, ustupovala obrazoborskému chorálu božícn
bojovníkó. Pomalu, stále pomaleji pokračovala akademicky chladná
dostavba chrámu svatovítského bez živé účasti národa II nevÍlIt>
opravdu, zda tuto. lhostejnost přičísti spíše na vrub církve, která
nedovedla chrámový podnik udržeti v souvislosti s živým národním
cítěním českého lidu, či na vrub staviteló, již celý podnik prováděli<
jako úředně daný úkol, nevkládajíce do něho ani vlastni invenčni
jiskru tvórčí ani odlesk živoucích tužeb uměleckých.

Za světové války a po převratu tento elegický osud novostavbYr
již již se blížící svému zakončení, byl dovršen. Katolické kněž$tvo,
které na rozdil od kleru francouzského nedovedlo $pojiti
náboženskécítění věřícího lidu s jeho národně politickýmnadšenim, nadobro
promeškalo vhodnou příležitost, aby se dóm na hradě pražském
znovu jevil symbolem obnovy státní samostatnosti; v den 28. října
1918 nezajásalo u sv. Víta tedeum, nezabouřil s věže Zikmund ,;
chrám stál mrtvě a bez účasti. Nová forma státu, jenž hned ve
svých revolučních počátcích prohlásil požadavek odluky od církver
odňala smysl korunovačním klenotům v kapli svatováclavské, která
z národně symbolické svatyně se změnila v jakési museum národn!
gotiky. A novostavba chrámová v studené a střízlivé své kráse,
jakoby bezkrevlÍé smutnou bělosti, se tyčí elegicky, obrána o svů;
význam národně representačnf.

Dnes vlní se kolem ní vzrušená diskuse výtvarných historikůr
uměleckých konservátorů, mluvčích církve i architektury, obránců
staropražského rázu i zastánců intencí Svatovítské jednoty; m.á
býti opravdu dostavěn starý chrám Parléřův tím, že
definitivněsplyne s novou architekturou Mokrovou? Či mají vedle sebe zůstati!
dvě samostatné stavby, jedna autentický odkaz minulosti, druhá
imitační výtvor novodobého romantismu? Myslím, že spravedlnostr
jíž nesmíme odepříti ani romantick~ novogotice našich dědů, žádá,
abychom při rozhodování vedle zřetelů uměleckých a historickýcb
vzpomněli· také národně kulturních intencí, vezděných do světlých
kvádrů novostavby svatovítské.

59