jímž v duchu dobových zásad restaurační~h byla podniknuta
dostavba. chrámu svatovítského jako úzkostlivá napodobenina nov'b~
gotická, byl nesporně omylem jako tak· mnohý podnik historismu
výtvarného. Byly však také pouhým omylem ony národně kulturní
intence, z nichž před sedmdesáti lety v;zešla myšlenka dostavby?
Válečná doba, kdy jsme se naučili lépe rozuměti naší tradici i v jejích
skrytých kořenech, darovala mně poznatek, že ony záměry nebyly
jenom omylem.

Ve třicátých letech stával nad hrobkou králů a knížat českých
v dómě svatovítském zachmuřený básník K. H.Mácha, zahloubán
v elegíi bez naděje, ve vyčítavý smutek ze zašlé velikosti bez útěchy
- svým citovým romantismem, kterému chyběl jakýkoliv politický
smysl, typický představitel svého pokolení. Ale již o patnáct nebo
dvacet roků později za úsvitu konstituce spojovali romantikové
političtí z generace následující s viděním staré české slávy
požadavek její obnovy. V kapli svatováclavské dumali o korunovačních
klenotech, o koruně, která se zaskvěje na hlavě českého krále,
o praporci svatého Václava, jak z hradu zavlaje nad Prahou. Toto
1!otické češství netajilo svého náboženského posvěcení a vyústilo
pak v programstátoprávníj byla to mocná a působivá koncepce
obrozenská, kterou jenom zvolna vytlačilo demokratické češství
přízvuku husitského. Z ní vznikla myšlenka "obnovení, zachování
a dostavění hlavního chrámu svatého Vita na hradě pražském",
jak ji v čtyřicátých a padesátých letech horlivě propagoval bodrý
kanovník Václav Michal Pešina, jemuž se Havlíček štiplavě posmíval,
že "svatého Víta dokončovati začíná". Více než prvků církevních
bylo v celém hnutí za dostavbu pražské katedrály onoho
vlasteneckého historismu, jenž si obnovu českého státu nedovedl před,
staviti bez korunovační pompy v svatovítském chrámě podle cere,
monielu lucemburského. Zdálo se jenom důslednýmktokem, jestliže
politický návrat ke Karlovu státu bude připravován výtvarně
návratem k plánům Parléřovým a provedením jejích ... dostavba
dómu svatovítského se cítila jako velký symbol dosažení státní a
národní samostatnosti české.

Pomalu se však pokolení odcizila této koncepci. Místo národní
katedrály zaujalo v srdci lidu národní divadlo, rovněž stavba sym,

58