duchovostí a čistotou, vzletem á něhou, snivostí a dumavým steskem. Umělecký rys uceloval mladičkého filosQfa a badatelej jeho rodinný puvod vedl jej ke kultuře slovesnéj hudba a to hlavně Wagnerova byla živlem, v němž se cítil nejvolněji j ale i láska neúnavného chodce a horlivého botanika k přirodě, měla u něho kus uměleckého posvěcení. Sudba mladých učenců, kteří padnou než se směli rozvíti, jest ještě daleko žalnější než osud mladých básníku Máchova neb maváčkova rodu: nezustává po nich dílo, poznatky jejich zastarají, směr, k němuž se přiznávali, se objeví záhy pouhým naukovým bludem. Časem bývají pohřešováni,.jako na př. ted Masarykova universita v Brně i Komenského v Bratislavě bolestně· se ohlížejí, kde jsou Ladislav Hofman, Theodor Novák, Karel Thonj po čase býv~jí však nahrazeni, byf často osobnostmi menší ceny a váhy. Než, Theodor Novák bude žiti v paměti svých vrstevníku až do jejich posledního dechu: jako symbol, jako mythus. Záhy po jeho smrti byl citován na jeho počest Longfellowuv "Excelsior", ona oslava idealismu mládí, jenž s praporem stoupá všemu na vzdory k alpským ledovcum, až sražen klesne mrtev: "Zde za ranního úsvitu - v své kráse leží bez citu - a s výše, kde Se oblak skvěl, - hlas, jak by hvězda padla, zněl: "Excelsior" . * L'ENF ANT PERDU. Na propadlém a pustnoucím rovu Ladislava Hofmana v kterési postranní řadě brněnského hřbitova nacházeli v dušičkových dnech roku 1923 věrní návštěvníci i nahodilí chodcové květinové dary: nezapomínající přátelé si uvědomilí, že se dovršilo dvacetiletí od předčasného skonu té ušlechtilé bytosti. Vedle dvou svazku drobných prací,z nichž jeden je vědecký a druhý intimní, zustala po Ladislavu Hofmanovi v paměti vrstevníku jeho symbolická tragika lidská - s přísnou čistotou thorwaldsenovského re1iefu jest v něm promodelován typ jinocha, jehož tělesné sflybyly vyčerpány právě v okamžiku, kdy duch, stejně nadaný jako vyzbrojený, se chystal k nejsmělejšímu rozletu ... Ikare, neblahý Ika~e I Důvěrní druhové Hofmanovi vědí ještě o jiném tragic 49