duchovostí a čistotou, vzletem á něhou, snivostí a dumavým steskem.
Umělecký rys uceloval mladičkého filosQfa a badatelej jeho rodinný
puvod vedl jej ke kultuře slovesnéj hudba a to hlavně Wagnerova
byla živlem, v němž se cítil nejvolněji j ale i láska neúnavného
chodce a horlivého botanika k přirodě, měla u něho kus
uměleckého posvěcení. Sudba mladých učenců, kteří padnou než se směli
rozvíti, jest ještě daleko žalnější než osud mladých básníku Máchova
neb maváčkova rodu: nezustává po nich dílo, poznatky jejich
zastarají, směr, k němuž se přiznávali, se objeví záhy pouhým
naukovým bludem. Časem bývají pohřešováni,.jako na př. ted
Masarykova universita v Brně i Komenského v Bratislavě bolestně· se
ohlížejí, kde jsou Ladislav Hofman, Theodor Novák, Karel Thonj
po čase býv~jí však nahrazeni, byf často osobnostmi menší ceny
a váhy. Než, Theodor Novák bude žiti v paměti svých vrstevníku
až do jejich posledního dechu: jako symbol, jako mythus. Záhy po
jeho smrti byl citován na jeho počest Longfellowuv "Excelsior",
ona oslava idealismu mládí, jenž s praporem stoupá všemu na
vzdory k alpským ledovcum, až sražen klesne mrtev: "Zde za
ranního úsvitu - v své kráse leží bez citu - a s výše, kde Se oblak
skvěl, - hlas, jak by hvězda padla, zněl:

"Excelsior" .

*

L'ENF ANT PERDU. Na propadlém a pustnoucím rovu Ladislava
Hofmana v kterési postranní řadě brněnského hřbitova nacházeli
v dušičkových dnech roku 1923 věrní návštěvníci i nahodilí
chodcové květinové dary: nezapomínající přátelé si uvědomilí, že se
dovršilo dvacetiletí od předčasného skonu té ušlechtilé bytosti.
Vedle dvou svazku drobných prací,z nichž jeden je vědecký a
druhý intimní, zustala po Ladislavu Hofmanovi v paměti vrstevníku
jeho symbolická tragika lidská - s přísnou čistotou
thorwaldsenovského re1iefu jest v něm promodelován typ jinocha, jehož tělesné
sflybyly vyčerpány právě v okamžiku, kdy duch, stejně nadaný
jako vyzbrojený, se chystal k nejsmělejšímu rozletu ... Ikare,
neblahý Ika~e I Důvěrní druhové Hofmanovi vědí ještě o jiném
tragic
49