básníka bezelstného jako dítě? Ve chvíli, kdy horoucí panteista
čerpal z vod a ze slunce, z vláhy 'loku a ze vzrušení v srdci důkazy
pro naprosté bezpečí člověkovo uprostřed vesmíru a života akdy
se cítil tolik jist rodinou a Bohem, dokonávala se v jeho dome
mezí vonícími květinami a ve mdlém zeleném stínu letní jizby
zrada, uztávajícíjiž po měsíce, zrada ženina, zrada přítelova.
Příroda prostá a živočišná vzbouřila se proti mravností, útvaru to
. zcela umělému, a pud, probuzený laskáním přezrálého krasavce,
zvítězil nad rozpaky srdce, skoro dívčího v nevinné smyslnosti
i ve výčitkách svědomí před mužem, jemuž se nepřestala
podivo'latí a sloužiti, klamajíc jej.

Pozdě zvěděl. básník, vždycky pohrdavě a lehkověrně nevšímavý
'k denním skutečnostem svého okolí. o ženině nevěře a přítelově
zradě, které se mu objevily hadím úskokem léta domněle
požehnaného. Tehdy pochopil rázem, že se mu všecko rozdvojilo: svět
a Bůh, hmota a duch, příroda a osud, štěstí a dokonalost a z
jasného monisty stal se zachmuřený dualista. Jak sám nenáviděl
tohoto krutého podzimu, kdy jakoby vyhaslo slunce, a kdy ani
jeho oči nedovedly již plát a zářit' Neklňme však již básníkově
jeseni, která ho učinila lyrikem tragickým a nerušme ani klidu obou
stínů, jež, míjejíce se v zahanbení, bloudí roztržitě po luzích
asfůdélových - i rána ťatá jejich zradou stala se básníkovi podnětem
tvůrčím, napomáhajíc, aby sám sestoupil hloub do svého nitra a
odkryl tam prameny čistší a pravdivější. V životě jako v přírodě
není podzim vyvrácením, nýbrž bratrem léta, a pravě tak bolest
jest spíše rubem než popřením štěstí; pochopiti obé jako nutnou
složku dokonalého člověčenstí a průchod k vyšším formám
mravního bytí znamená nejvyšší moudrosť životní.

Ale nezapomínejme ani zázračného léta básníkova, .jemuž
podobné prožívá nejen jednotlivec ale i národ sotva jednou za
desítitětí, léta d~brotívého a entusiastíckého, léta přetékajícíhobožstvím
a slastným vědomím jednoty, léta, o němž platí dva tehdejší
plesné jeho verše:

Ráj obrovský bglpřede mnou svět širý,
kde pouze život pučí!

18