LÉTO BÁSNíKOVO Řeka plyne klidně a šumí slavně uprostřed lučin, kde se blýská kosa sekáčova a vesele třepí píseň děvčat pohrabujícich s lehkými pohyby. Parník, podobný dětské hračce, černý a bílý s jarým dýmem klouže bezstarostně vodou, supá a dýmá jakoby pro zábavu, zastaví se na okamžik u můstku, složí lehounce dvě tři postavičky a zase čeří bez námahy řeku, která se mu podává ve šťastném dorozumění. Starý, prostoduchý kostelík, obklíčený' hřbitůvkem na strmém svahu skalnatého boku, mlčí intensivně v plné sluneční záři, jíž červnové odpůldne jest plno jako pohár zlatého vína nalitý až po okraj. A nade vším obloha jasná a lehká, tak nekonečná ve své jemné modři, jakoby ji odrážela celá řada zrcadel, a kdesi, snad blízkooneviq.itelného.zdr,oje .. světla .. a ... štěstí, skřivánčí píseň, z níž bez ustání prší tolik smyslové blaženosti, že se až ohlédneš po řece, zda na její slabě rozčeřené hladině se neděl~jí kruhy, jak s neb~ kanou akordy. Toto vše vnímá a celou duší pije na břehu básník, jenž si předepsal takovou míru rozkošné malátnosti, že ztěžka říci, zda se pohybuje či stojí; každý projev svalové energie by 'jen porušil zasvěcení chvíle. Sotva čtyřicetiletý podobá se ve své rozcuchané huňatosti nějakému přírodnímu bo~stvu: jest snad z lesního rodu Pllnova,ale jeho matkou byla nejspíše nějaká vodní víla, nebol odkud odjinud hy měl ty podivné a krásné oči, hned divokého, hned dobrotivého kouzla, v nichž chvěje 'Se t~jemství a úskok lesnich tůní? Šat, který si vnuceně oblékl podle městské konvence, jest po bohémsku pomačkán a hodí se dobře do přírody í neliší se mnoho od sena, jež prosýchá a voní na lukách. Před půlhodinou přijel za venkovem a rodinou z města, ale jak daleko leží za ním jeho kalná. pěna a vifaý.rmut! Te