ucho znalce velmÍpoučeného, jsou nezvratným svědectvhn, že tento
lid rychle žije, byslře myslf, snadno se vpravuje do situací a že se
dovede cochvíli rozběhnouti za splašeným vozem
svělovéhopokroku. Při tomto postřehu v uvážlivém nitru moravského
staromilce cosi ptudce zaprotestovalo, a mimoděk zastavil se v chůzi
právě naproti pomníku císaře Františka.
Sdruženinapředstavpřipomněla klasickému filologovi okřídlený sandál boha Herma, který
je stále v pohybu, ve větru, kdesi nad zemí; je to skutečně stav
Mdoucí? A oko zamyšleného chodce upřelo se napolo náhodou
do vltavských vln, právě tak pádících, nestálých a podobných
pražskému lidu i tim velikášstvím, přivoděným již několik staletí
mohutně vzdouvajícími a zdýmají.c.ími jezy ... vše to je na pohled
krásné a oslňující, ale cosi .základního tomu vš~mu chybí.

A již si formuloval pražský host své zásadní námitky, které se
draly na povrch nikoliv jakoby z hlavy, nýbrž ze srdce: tento
proměnlivý a duševně pestrý zástup, který se do Prahy vlil ze vše<:h
koutu domova, pozbyl zde vztahu k pudě, nechal zakrněti své
kmenové kořeny, zapomněl na bezpečnou a zdravou oporu svého
bytí a tím tak zlehkomyslněl a zpovrchněl. Horliteli, který se mračil
a černil, přizvukoval filolog. Ano, ano, proto v Praze se mluví
jazykem, který nemá pražádného nářečního zbarvení, v němž ucho
marně hledá jadrně obrazný obrat, kde nikdy neprosáknekapka
starodávné tradice výrazové. Jakoby chtěl přísného karatele
vytrhnouti z jeho tvrdošíjných obžalob, vběhl mudo cesty ševcovský
učeň a dráždil mu před nohama psíka a to ne snad pohyby,
citoslovci a výkřiky, nýbrž celými větami. Ale i ty potvrzovaly námitky,
a od nich přeskočila myšlenka filologova k ranním novinám, ba až
ke včerejšímu rozhovoru s uctívaným přítelem jazykozpytcem: ten
trojí jazyk v Praze, zdánlivě sobě nepodobný, byl stejně vytržen
ze živné prsti, stejně ochuzen, stejně zbaven původní tvořivé moci.
Ano, včera i ten drahý mistr svého umění, kterého' si Vždycky
představoval po způsobě starého básníka jasným sokolem' Jeho
pomalé a rozvážné věty, v nichž bylo utajeno tolik moudrého
poznání a tolik učenecké zkušenosti, plynuly tak knižně, papírově,
neživě, jakoby mluvčí nebyl nikdy halékával při pasení krav na
Novopacku, jakoby jeho matka nebyla mu nikdy zpívala národní

11