a rozmrzplý Vrchlický ve stínu života tesklivě
pozoroval skvrny na slunci, byla úloha »Lumíra«
dohrána, a udeřila chvíle, aby přešel do rukou
těch, »kdož v žití řadě jsou prvé«.

Mladší pokolení nemínilo v něm ovšem
obnoviti dekorační romantiky, ale nenavázalo ani již
poměru k uměleckému realismu, jejž hyl »Lumir<~
vždy přehlížel a často zatracoval. Přežilá zatím
zásada »umění pro uměnÍ« nahrazena byla
renesančním úsilím o poesii, která vycházejíc ze
živúta se k němu vrací, ahy jej množila a
zvyšovala. Soběstačnosti hásnické, která se příliš
často zvrhala v osobivou samolihost, dostalo se
korektivu živější účasti kritickou. Ale i mladší
Lumírovci podrželi individualismus, zi'lstali věrni
francouzské orientaci, zachovali pozorný kult
form); s různým nákladem ducha i výrazu
dokazují meditace Šalrlovy i kroniky Hladíkovy,
rosudky r.I.'heerovy i kritické studie Sezimovy, že
se zásadní tradice lumírovská udržuje i nadále.

Tradice lumírovská 1 Čítáme občas, že vlastně
nehyla než násiln)Tm a neorganickým popřením
toho, co si podle vývojové logiky zaslouží, aby
hylo nazýváno českou slovesnou tradici, jak ji
vypracovalo národní ohrození a že by jí tedy
vlastně příslušelo označení revolučního rozvratu,
vyplynuvšího z pyšné svévole umělci'I,
necitelných k přirozenému rytmu duchovních dějin
českých. Tvrzení to stejně duchaplné jako příkré