slání, když většina jich nesměla ani dožíti· své110
života - byla to zřejmě generace obětovaná.

Ale také my, čtyřicetiletí, kteří jsme prošli
vedle nich a po nich, ohlížíme se na příliš mnoho
hrobů a to svých druhů nejčestnějších; všickni
padli na cestě hledajíce. Když jsme se ve svých
dvaceti létech vydali do světa, označil jeden z
našich starších druhů nás případně impresionisty a
ironiky,a trvalo dosti dlouho,než jsmedovedlisvůj
impresionismus nahraditi uměním skladnějším
a trvalejším a svou ironii, plynoucí namnoze ze
zjitřené negace přílišn)Tch infelektuálů,
hodnotami positivními. Vedle vnitřní zralosti bylo k
tomu třeba dobrovolného oproštění a onoho
přilnutí k půdě domova, bez něhož všecko úsilí o
tradici zůstává literárním řečnictvím; mnohým z
nás poskytla tohoto poučení teprve světová válka
a tragické zkoušky národa v ní, kdy naše srdce,
dotud namnoze pochybovačná a samolibá,
prosycena byla entusiasmem mravní víry.
Nezakr)'váme si dnes, že náš český tradicionalism činí
nás poněkud necitelnými vůči experimentům
horoucí mládeže dvacetileté, která tvoří jen z varu
poslední vteřiny, jakoby opojena šumem
blížícího se zítřku. N ehanbíme se ani za to, že nejsme
ochotni hodnoty, kterých jsme se jenom
nedospekulovali, nýbrž dotrpěli, a které jsou tedy
zkušeností prožitou a nikoliv náhodou dojmovou,
vrhnouti bez rozmyslu jako ll{ vítaní Curtiové do