ZA JIRIM WOLKEREM

Promluva při pamětním večeru Spolku
posluchačů filosofické fakulty v Brně dne 18. ledna 1924.

Bolest, která nás shromáždila v této síni ke
tryzně za básníka Jiřího Wolkera, spojila v
těžkém žalu vás, příslušníky mladého pokolení, v
jehož čele zemřelý stál jako umělec, s námi
staršími, kteří jsme právě od něho očekávali,
že svou chrabrou a pevnou rukou ponese do
budoucnosti prapor poesie a lidskosti, až naše dlaně
zemdlí a ochabnou. A přece, vy mladí, nad ním
truchlíte vášnivěji a prudčeji, a to nejenom
proto, že výsadou mladosti jest hoře výbušnějšÍ a
ohnivější, kdežto stáří se oddává smutku tiššímu
a trvalejšímu. Teprve předčasná smrt JiHllO
Wolkera, jinocha třiadvacetiletého, vás sloučila
v generaci v pravém slova smyslu. J cf krut,)-m
a neodvratným zákonem duchovního vývoje, že
každé pokolení brzo po svém nástupu musí
zaplatiti za právo jednoty a celistvosti obětí jednoho
u to právě nejlepšího ze svého středu, teprve
potom uzná okolí, že skutečně přicMzí nový
generační šik, když před ním kráčí světlý :"tÍn v'ldce
či průkopníka předčasně ztraceného: vzpomeňte
na Karla Hynka Máchu, Rudolfa Mayera, Karla
Hlaváčka! Za vás, aby vás sjednotil, vzal nu