vůle, který politicky dovršil dějinné dílo
Palackého. Avšak historické Tvé badání a
historické Tvé práce nebyly jenom výsledkem ducha a
vůle, nýbrž posvěceny byly ještě dalším prvkem
třetím, jehož mnozí u Tebe nedoceňovali. Míním
onen idealismus srdce, idealismus šlechetného
nadšení pro svatou věc národní, idealismus
schopný obětí a vystavující se rád
nebezpečenství, jak jsi ukázal ve velkých a těžkých dvou
letech 1917 a 1918. Byl jiný než zanícení generací
předchozích; bylt idealismem nové doby, nové
svobody, nového státu, kam Ty jsi náležel celou
svou bytostí. Jak jsi byl odhodlán tu pracovati
politicky, kulturně, vědecky! Jak ses
mnohonásobně osvědčil na panenské půdě v Bratislavě!
Jak jsi orlím pohledem shůry odhadoval vždy
nové cíle a dráhy k nim, ne pro jiné, ale
především sám pro sebe.

A teď, drahý náš orlíku, ležíš s přeraženými
křídly mrtev před našima slzícíma očima, a
bolest naší lásky si chvějně říká, že úkol Tvůj
předčasně a navždy jest skončen. Ale kdesi v hloubce
našich milujících a věřících srdcí zvolna vstává
nám jistota, že úloha rrvá není dohrána. Tvůj
orlí vzlet, Tvůj idealismus srdce bude, Jene
Heidlere, Tvým přátelům a žákům dlouho v
budoucnosti příkladem.