ZA JAN'E:M HE:IDLEREM

a) Media in vita.

Jest pozdní večer jasného dne, a soumrak
houstne nad mlčící krajinou. Stoupáme od
dyjského povodí k vinorodému Retzu, a starodávné
rakouské městečko vinařů se choulí v měkké tmě
před námi. Slunce prohřálo nám pleť a krev,
plíce osvěžené dlouhou chůzí v krásných
aue1'sperských lesích dýchají volně, a v očích jiskI'[
dojmy bohatého dokonalého dne, jehož závěr
chceme utopiti v plné číši dobrého vína. Jsme
čtyři, dva věrní, staří přátelé a naše ženy;
rozumíme si druh druhu ve všem; debatujeme a
vtipkujeme; střídáme galantní něžnosti s hravou i
dravou satirou na vědecké a politické poměry;
nepohrdáme ani anekdotou ani písničkou a škádlíce
se, uvědomujeme si, jak jsme si blízci a zároveň
jak milujeme život, na jehož okraji kreslíme
rozmarné a rozverné arabesky. A hle, již
vstupujeme do Retzu: starobylé sklípky po obou
stranách silnice nám kynou, a po levici před sam)'m
za.čátkem města vítá nás jakýsi dokonale pěště'ný
sad s vážnými skupinami keřů a stromů, s bíl)'mi
cestami a s tichem časné noci nad trávníky. N
ahlížíme mříží a zvolna rozeznáváme: toť hřbitov
staví své cypřiše nám do cesty, okvětní lístky