Ia ústy TllOmayerovými a Chodounského zcela v
jungmannovském duchu národního probuzení,
kdežto pokolení jejich přímých nástupců se k
němu stavělo v poněkud defaitistickém postoji po·
výšeného světoobčanství. Edward Babák se
přidržel, abych tak řekl, řešení purkyňovského tl
psal po česku nejenom úhrnné práce učebnické
a příručkové a popularisační spisky, ale i
odborné studie ústrojí velice složitého a jemného, vedle
nichž neváhal přispívati do biologických a
fysiologických časopisů a sborníků cizích a
prospívati tím cti českého vědeckého jména za
hranicemi. Dal se při tom všem vésti netoliko
bohatý~mi vlohami a trvalou zálibou dokonalého
vykladače problémů, který své posluchače raději
pozvedal, než by k nim shovívavě sestupoval, nýbrž
přihlížel vždy, v objektivnosti vyzrálé a rozvážné,
k potřebám svého čtenářstva, v přednáškách pak
svých posluchačů. Zde byl spisovatel
pomocníkem profesora dvou vysokých škol, jimž samo
zrození z doby národně politického převratu
předepsalo odpovědnost nevšední; zde se učenec
světového jména rád měnil v učitele dospělých lai·
ků, kteří toužili po čemsi vyšším než po běžně
přístupné pavědě, sloužící někdy agitaci a jinak
jenom ješitnosti; zde rozený pedagog budil
zvědavost, nutil k soustředěnému pozorování,
vzněcoval myslivý neklid. Ani v psané, ani v mluvené
větě Bahákově nobylo pranic Rvůdnického n de-