nedútklivé »okultnÍ« zjevy a čeliti statečně i
rozhodně všemu mechanickému positivismu. Mohl
touto dalekou, vzestupnou drahou proběhnouti
jenom proto, že hledal, zkoumal, dychtil a badal o
záhadách života s onou vznešenou lessingovskou
žízní po poznání, která vedle síly mravní má
zá!'oveň inspiraci přímo náboženskou.

A teprve v této perspektivě doceníme zplna
obět, kterou Edward Babák přinesl požadavku
služby v Brně popřevratovém. Stal se zde
organisátorem, profesorem a rektorem dvou vysok)'eli
škol, řídil několik vědeckých ústavů a celoroční
kursy, stál v čele pedagogické škole i v)'zkumu
mládeže, neúnavně přednášel pro učitele i laiky,
redigoval přírodovědecké časopisy a řídil
biologickou společnost. Vzdal se všech výhod
absolutního badatele, který žije jen pro své
zkoumání; opouštěl drahou mu laboratoř, aby konfel'o
val se staviteli, hartusil v ministerstvech,
předsedal schůzím a popřával si vědeckou práci, ki<"
rá mu ležela na srdci, teprve po denní lopotě,
jenom jakoby úkradkem a rozkošnickou
odměnou. Neznal mezí ve své oběti.

Když v ztemnělé ředitelně svého
fysiologického ústavu ležel v otevřené rakvi s podivně
bolestným rysem kolem rtů a se zsinalou bělostí na
spáncích i na čele, bylo jeho ušlechtile smutné
líce vyčítavým protokolem o krvi předčasně
zpotřebované, o silách pi'íliš rychle vystřebaných.