~e tato skvělá a příkladná kapitola vědecl,ého
Brna, ač nedopsána, jest navždy uzavřena.'

Kdo se po prvé setkal s profesorem Babákem,
měl světlý a silný dojem filosofického apo~tola.
V krásném rámci bohatého, dávno zbělelého vlasti
a silně prokvetlého vousu svítily uprostřed
svěže mladistvé pleti velmi živé modré oči dumavé
až k smutku a záhadně hluboké, avšak pod
u~lechtilým nosem se usmívala ústa jakoby v
překypující shovívavostí. Zvláštní směs mladosti a
stáří velmi laskavého - to bylo první poselství
Babákovy složité a spanilé fysiognomie. Tato
hlava krásná v klidu zdála se žíti jenom
soustředěným pozorováním a myšlenkovou
hloubavostí. Promluvila-li ústa, zprvu poněkud nejist?',
monotonně a vždy neretoricky, cítili jste jakousi
rozpačitost: myšlenky si hledaly jakoby bezradně
slova, a myslitel, zvyklý studovati prajemné
odstíny v projevech života fysického i duchového,
se patrně obával, že výrazem setře mnoho ze
subtilnosti svého přemýšlení. Ale brzy se rozehřM
vnitřním zanícením, které toužil sděliti, což zcela
přirozeně plynulo z potřeby jeho apoštolství.
šloli o organisování vědeckého neb popularisačního
podniku, nabýval výmluvností, z níž tryskala
silná vůle a zdravá radost z přetvoření myšlenky
v čin. Profesor Babák dovedl rozdíleti úlohy,
vybíraje si pro sebe právě část nejzávažnější a
nejodpovědnější; dovedl pro své podniky získá-