fíky více než se slušelo na historíka tak
vzdělaného; s hrůzou věřil, že není daleko ono evropské
s o I vet s a e c I u m, kdy německou zbraní se
krvavě rozhodne zítřek světa; nebral v počet ani
Ruska ani Anglie a nedovedl si představiti, že
by Francie, jež se mu zdála úpadkem, mohla
vydržet německý útok. Nejpesimističtější býval,
když si uvědomil, že útok bude především veden
proti nám, neboť národ soudil skrze sebe,
slabého potomka oněch emigrantů z Hradecka, kteří
na hřbitově v Rixdorfě utonuli uprostřed
nekonečného německého moře.

Paříž, která následovala po Berlíně, nedovedla
ho vyléčit z těchto obava chmur, zvláště když
jediná osobnost, která tam naň mocněji pi'lsobila,
Arnošt Denis, ukazovala mu opět k možnosti
blízké evropské konflagrace, v níž se bude mezi
Francií a Německem bojovati vlastně také o náš
český osud. Pařížští přátelé netušili, že Hofman
si odnášel z Berlína daleko silnější dojmy, než
z jejich domova, který miloval láskou bez víry.
A z okruhu berlínských představ nemohl se
vyprostiti ani po návratu do vlasti, kde ho ostatně
čekalo nejedno zklamání. Skoro symbolicky
prozradil SVOll. ústřední koncepci novodobých dějin
evropských změnou témata habilitačního, za něž
si nyní zvolil vývoj Bedřicha II. a jeho poměr
k Čechám: ne již revoluce francouzská, nýbrž
vznik mQcenské politiky prnské se jeví žáku Ma-