všecko bylo tak střízlivě na dlani a když každá
kontura měla podmanivou tvrdost. Zdálo se nám
to výtvarným výrazem pruského studeného
rozumu, který slouží ještě mrazivější vůli a
postupuje s ní za mocí a za výbojem. Tehdy, ještě
za života anglické královny Viktorie, bylo
Německo na vrcholu své síly, proti níž nikdo v
Evropě neprotestovnl; chystalo se strhnouti
Rakousko na SVOll stranu do té míry, aby se stalo
bezmocný'm; dělalo úspěšnou politiku koloniální;
císař Vilém II., přes komedianství svého
imperátorského přehozu, byl obecně uctíván, a komu
se nelíhila jeho imperialistická romantika, ten se
od ní utíkal k mnohem nebezpečnějšímu
politickému realismu zbožněného Bismarcka. Ladislav
Hofman, jenž pracoval u Bismarckova
životopisce Maxe Lenze 11 sám nebyl, alespoň se
začátku, málo oslněn složitostí a pr'esností německé
metody pracovní, hyl pruským imperialismem
berlínského slohu přímo zdrcen. Co v něm bylo
chorobného, jemného, slabého, to se zároveň
podivovalo německé vúl i k moci a zárove:řl se jí
obávalo; etické jeho svědomí bouřilo se proti
koncepci, že moc jest právo, a dovolávalo se humani·
ty, národní uvědomění české, procitlé nyní po
období experimentující mezinárodnosti, říkalo si
!itále s vý-čitkou: ~r II are s, G a II i 11, a g i tur,
Osvojil si příliš zorný úhel pruský, ač se tomu
bránil, podceňoval ostatní složky evropské poli-