u českých žáků francouzského klasika nabývá
sklonu impresionistického, patrno to zvláŘtě ve
slohu obou, jenž nemá pevné výstavby, tuhé linie,
epického klidu, nýbrž rozst.řikuje se do
rozechvělých větiček, vzrušených nápovědí, zámlk,
svědčících, jak se pisatel nad událostmi zamýšlí,
hrouzí do sebe, naslouchá vlnění svého nitra.

Jaroslav Goll, dokonalý učitel přísné odborné
kázně, nedovolil ani sobě, ani svým žákům
umělecký poměr k historické látce dříve, než se jí
nezmocnili důkladnou průpravou heuristickou a
kritickou, k níž vedl především, dobře věda, že silný
duch, opravdu tvůrčí, se v ní neztratí, nýbrž na·
opak otuží, aby rostl. Ladislav Hofman si
vy·sloužil své dějezpytné ostruhy monografií z XV.
věku, »Husité a koncil basilejský v 1. 1431-1432<{,
kde vědeckému positivismu Gollovy ~koly stojí
nejblíže. Husitské téma u českého dějepisce jeRt
vždycky názoróvé e x per i m e n t ume r II c i s
a dvojnásobně II ducha filosoficky vzdělaného a
nadaného jako byl Hofman: vezme si z české
reformace náboženské zorný úhel pro naše celé
dějiny a pro zjišťování myšlenkového obsahu
našeho národního života 1 Ladislav Hofman toho
neučinil, a ani myi:;Ienkový vliv profesora
Masaryka, jehož výklad národního obrození odmítl v
bystrém článku o Dobrovském, ani osobní styk
s Denisem, nepohnuly ho, aby pozměnil své
stanovisko, jež bylo snad podmíněno sklony katoli-