Králové, dúvčrné studium Mickiewicze a
Renana,silný sklon ke kultuře románské učinily žáka
Vančurova II Masarykova velice resistentním
proti nebezpečím cítění a smýšlení
protestantského; ukázalo se také v jeho pracích
historických. Než, Hofmanovy deníky nejsou jenom
vyznáním lásky a zpovědí svědomí, nýbrž
především zápisníkem ideí, dojmů, karakteristik,
ironických nápadů pozorovatele a vnímatele zcela
bezprostředního a krajně bystrého; poznámky o
knihách a o lidech ukazují ke kritické
schopnosti, která se často zmocňuje intuitivně toho, čeho
llemá mladý pisatel nedoloženým ještě
zkušeností a diskursivním úsudkem. N a posledních
stránkách Hofmanova deníku hasne tento
ohňostroj ducha, který vnímá, vykládá, ironisuje, a
souďčí i analytický dar Hofmanův obrací se
skoro v)Thradně sám proti sobě, někdy s tvrdou
příkrostí, která připomíná místy sebetrýznění v
zápiscích Theerových ... připozdívá se. Nakonec
mlhy pokryjí vše, jakýsi lkavý hlas vzdáleného
zvonu se tratí v dálce, hasna, umlkaje; ano, byl
to umíráček -

Do Prahy na universitní studie přišel
devatenáetiletý Ladislav Hofman na podzim roku 1895;
pamatuji se ještě dnes, jak slunná, zářivá, opojná
byla ta jeseň, která nás v Praze tenkráte uvítala
a takřka polaskala. Praha, velký kvas dojmu
Ipodnětů, ok'ouzlovala, ale také v mladistvém rů·

~44