Berlínem, který drtil. Ale byť II obou byly se tD
ozvaly pouhé výkřiky zoufalství, nesrovnávající
se se životní praksí, nesmíme jejich závažnosti
dnes podceňovati, plynulyť z těžké krise celé
generace.

Mysle na tuto dvojí Hofmanovu tragiku, na
tragiku nedožitých osudů a na tragiku
poněIllčeného Brna a Špilberku nad ním, vstoupil jsem
::10 přítelovy ponuré cely v svatoanenské
nemocnici brněnské. Ve chvíli, kdy Hofmanova únava
si vynutila přerývku v hovoru, vzal jsem do
rukou knihy s jeho nočního stolku; obě byly
francouzské. Ale starší a závažnější z nich, kterýsi
svazek Vo1taira, ukazoval k Německu či spíše k
Prllsku; byIť pomůckou při studiu doby a ducha
Bedřicha Velikého, jež k sobě strhovala nejen
vědeckou pozornost Hofmanovu, ale i jeho mravní
zájem - bezohledná životní a politická síla
germánská, pro niž právo jest totožné s mocí,
znepokojovala poslední dny umírajícího českého
učence, kterému unikaly zbytky sil a jenž ještě na
smrtehiém loži dojímal všecky svou ohledu plnou
jemností. A druhou knihou byl Renan, učitel a
miláček Hofmanova mládí, duch mu sourodý
spojením naukové pronikavosti a uměleckého vku·
su, historik a filosof v jedné osobě, od něhož jeho
český čtenář s celým svým pokolením přijal
nezávazný púvab estetické hry s vyloučením zřetelú
etických. Teď se na sklonku svých dnů vrátil