píatý šerem«). To vše jsou autentické dojmy a
nálady impresionistovy z jeho domova, se
západního i v)'chodního úbočí Českomoravské
pahorkatiny s celým místním svérázem kraje přísně
zamračeného, jehož smutek pod úsměvem slunce
roztaje jen na několik týdnů v náhlou a opojenou
radost nemocného, kterého pustili do kvetoucí
zahrady zalité sluneční září.

Ale již cyklická řada obrazů ve vděčné
modlitbě k zemi »Vězeň«, nad jiné příznačné pro
první období Březinovo, kde básník až tématicky
rozvedl svůj krajinářský empirism, zavírá
se rozhodnutím k útěku z pozemského
domova; oslovujet zemi, svou »N ejatou«: »v teskném
nadšení vzlétám osvobozen z tvých lokt'ů
vysněných.« U konce jsou krajinomalby, jež byly
stavy duše s reálním základem zkušenostním, u
konce náladové záznamy zrakových vzpomínek z
domova, u konce pozorná a vznícená pasivnost
analytikova, která svět přijímala, atomisovala,
interpretovala. Tento únik z krajin empirických do
krajin ko:p.struovaných zapsán jest velmi
zřetelným písmem hlavně v rozmezném »Svítání na
západě«, kde jej ohlašuje několik míst vstupní
»Modlithy ranní«, instrumentované se závratným
uměním na přechodu z končin pesimismu a smrti
do prostorů života, víry, božství a lásky. Poeta,
dotud »vyhýbavý a kleslý milenec snu«,
odhodlává se oddati »jiskřivému pohledu dne, v něm:ž