rozkladem parlamentarismu a representativní
vlády prodělává v IDvropě, není smrtelná.
Světová válka nebyla ještě ani napolo dobojována,
když se z Rusi s živelnou prudkostí přihlásil
státní princip docela jiný, než ona občanská
demokracie, princip, podle bystré diagnosy
Masarykovy (str. 213 a 214), snad velice blízký
carismu a venkoncem primitivní, ale jehož všecky
západní demokracie dohromady nedovedly zdolati.
Nevidím opravdu, že by v IDvropě vzcházel
navždy jasný bílý den demokracie, a třeba není v
přítomné době tieslýchaného pochlebnictví lidu
zvykem, přiznati se k těmto pochybnostem,
nemíním jich potlačiti.

Světová válka měla pro nás Čechy podle
Ma8aryka ještě smysl další a zvláštní, odčiniti
hahsburskou protireformaci, která národ stojící
kdysi v popředí bojovníků proti církevnímu
absolutismu postavila na tři věky pod moc zástupců
theokracie - proto bylo ve válce naše místo
samozřejmě po boku Dohody, proto vítězství
evrop8kého demokratismu slibovalo nám a také nám
dalo samostatnost státní, podlomivši nadobro
autoritativní moc habsbursko-rakouskou. Jest
patrno, kterak T". G. Masaryk tímto výkladem
odmítá výhradně politicko-národní motivaci
českého osvobození: jako mu československý stát
ve vyhlídce politické budoucnosti nebyl
především hrází proti pangermanismu, vítanou a nut-