na poloviční cestě a aby lidstvo nebylo zotročeno
sebou samým. - V křesťanství není možný ani
kult pNrody, ale ani kult člověka, ani kult lid~
.~kých ideálů« (str. 46).

N ábožensko-lmmanitní ideál Masarykův
promítl s ostrou určitostí konečný cíl světové
revoluce, odehravší se za válečného čtyřletí; s této
perspektivy není již nesnadno pochopiti jeho
výklad příčin světové války, která, což nutno si
stále uvědomovati, byla spíše jen doprovodem
ústředního a rozhodujícího revolučního převratu
evropského. Z obecně uváděných příčin světového
střetnutí popírá T. G. Masaryk se svého
protimarxistického a protimaterialistického
stanoviska výklad, že vlastním viníkem byl závratný
vzestup velkokapitalismu; stejně se mu nepodobá,
hobbesovsko-macchiavellistické vysvětlení
imperialismem a dobývačností států; snad tyto složky
hospodářské poněkud podceňuje. Ani principu
národnostního neuznává za motiv . rozhodující,
ježto prý bojovaly nikoliv národy, nýbrž státy
národnostně dosti složité a z části (na př. Anglie
a Amerika) národnostně ani neinteresované;
vybojování svobody a samostatnosti malým
národúm byl jenom jednou (a dodejme: aposteriorní)
pohnutkou Dohody. Opatrné rozlišování příčin
jest tu dozajista zcela na místě, neboť každé
zjednodu?iení na př. formule Bethmanna Hollwega,
rozšíl;ená ostatně svého času též na Rusi, že svět