Carské Rusko, které věrně po boku Francie
první tasilo meč proti Německu a Rakousku a v
boji tom došlo prvních velikých úspěchů, stálo
podle Masarykovy koncepce vlastně svými
principy v táboře t. zv. Ústředních mocností, v táboře
imperialismu a caesaropapismu, absolutistické
theokracie, odumírajících ideálů středověkých,
ano, představovalo tento tábor snad ještě určitěji
nei Prusko, protože činilo nejméně ústupků
novodobé civilisaci a protože přes všecko
amalgamisování se Západem pokračovalo v odkazu
Byzance. Tuto odmítavou kritiku carského Ruska
prováděl T. G. Masaryk od počátku války nejen
literárně, ale i politicky: odtud jeho nedůvěra
k domácím rusofilským politikům typu dra K.
Kramáře, odtud jeho zavržení Durichova a
Koníčkova směru v zahraničním odboji, odtud jeho
spětí československé akce na Rusi s táborem
revolucionářú, jeho nedůvěra ke všem stratégúm
ruského legitimismu a carské restaurace, jeho
přesvědčení, že »ruská revoluce r. 1917 byla pro
nás a naše osvobození spíše plns než minus«
(str. 231) atd. Jedním slovem; pro Masaryka
bylo smetení carské soustavy na Rusi prvním a
nutným dějstvím revolučního světového dění, je~
mělo dopomoci k vítězství nikoliv jednotlivému
státu a národu, nýbrž demokratickému principu
vů bec. Ocitáme se tu zvolna u samých ideových
kořenů díla Masarykova.