choroby společnosti současné, není, jak známo,
vyčerpán jeho spisem habilitačním. Nyní
analysuje se svrchovanou bystrozrakostí vraždu a
vražednost jakožto doplnění sebevraždy a
sebevražednosti: obé se mu jeví násilnick)'m únikem
duše z chorého subjektivismu, takže světová válka,
vražda to Pruskem technicky, vědecky a
strategicky organisovaná (»úsilí o objektivisaci z
upřílišeného subjektivismu«, str. 425), jíž se dostalo
filosofického ospravedlnění, vyrůstá v podstatě
z týchž kořenů, jako moderní nákaza
sebevražedná, ústřední problém :Masarykova zkoumání
sociologického a mravovědného v době mladosti.

Odtud, jak Masaryk sám naznačuje, vedla ho
přímá cesta k rozboru novodobé revolučnosti a
teroristického anarchismu, dvou to zjevů,
vnucujících se stále psychologu Ruska v 19. věku:
kniha o »Světové revoluci« jest do jisté míry
dovršením stěžejního díla Masarykova »Rusko a
Evropa«. Jakmile si T. G. Masaryk nUl rozdíl od
evangelia Chelčického a Tolstého vyřešil kladně otáz~
ku branného a obranného odporu proti každému
násilí, každé lži, každému zlu vúbec, byla pro
něj revoluce, i když v ní teče krev a tasí se
zbraně, ospravedlněna, ano, nutna. Nejinak než
Carlyle ve velké revoluci francouzské vidí Masaryk
i v ruské revoluci r. 1917 oprávněný, ano
požehnaný nástroj Prozřetelnosti, aby třeba »ohněm a
sírou byla vyhlazena Sodoma a Gomorrha« (str.

2°7