máme dělat«. Ale tato postavička jest sem
zakreslena symbolicky, ahy z ní mluvila všecka
zmatenost národa na počátku války a aby proti ní
tím jasněji vystoupilo uvědomělé a činorodé
rozhodnutí Masarykovo. Takových zdánlivě
nepatrný'ch črt hlubšího významu najde se v knize
mnoho; uvedu z nich alespoň ještě nekrologickou
podobiznu Hurbana Vajanského (str. 140), do níž
spisovatel shrnul celou tragiku staršího českého
a jmenovitě slovenského rusofilství právě tehdy
dozrávajicího v porážkách carských armád,.a
kterou mínil snad zároveň napověděti, že
slovenský prohlém potřebuje docela nového řešení.
Sotva beze snahy po efektu, jíž bychom se ani
nenadáli u prosaika tak mála rétorického, jako jest
právě T. G. Masaryk, vznikly oba zanícené
exkursy o dvou tvúrcích českého a ruského
programu, oddělených dvěma stoletími: u naardenského
hrobu Komenského a z jeho Kšaftu čerpá (str.
17 a 45) inspiraci na počátku své pouti, která má
»nadobro odčiniti Bílou Horu«; Palackého a
jeho »Posledního slova« se dovolává (str. 579-582),
rozvíjeje v duchu humanity svúj program
vladařský a zároveň dějinné poslání národa, když
si byl žádal znovu svůj stát. Nejsem asi daleko
pravdy, označím-li historismus, který se
projevil v tomto dvojím užití symbolických jmen naší
minulosti, po nietzscheovsku jako historismus
monumentální na rozdíl od antikvářského a
kri
2°5