ven jakožto prototyp básníka objektivisty proti
subjektivistúm Dantovi, Miltonovi,
Dostojevskému.

A že hy Kant i se svými následovníky byl
představitelem »jednostranného intelektualismu
čistého rozumu~« (Str. 414.) Kant, jenž vedle
Roussealla, Schopenhauera a Nietzsche
nejplodněji upozornil na mimorozumové a
protiracionální oblasti lidského ducha, jež vlastně určují
naHe jednání tl vedou nás tam, kde čirý
intelektualir,;mus jest hezmocný1 Obávám se, že při této
kritice německého mYHlení, jež nesmí se jen tak
zhola činiti odpovědným z úchvatú
hohenzollernr,;kého caesaropapismu a z krutostí pruského
vojáctví, zar,;lepi1y 'r. G. Masarykovi zrak
veliepopulární válečné teorie nacionalistú
francouzských a anglických, jimž se tuto dostává
legitimace dějinně-filosofické. Nesměl bych popírati,
že Fichte pomáhal zbrojiti proti N apoleonovi, že
Hegel připravoval v myslích púdu pro
bismarckovský stát, že Hartmann byl horlivě čten vcl
poznaúských hakatistú a že se v tornistrách
německ~'ch vojákú před Verdunem našly svazky
Nietz8cheho, ale neměli bychom snad formulovati
vzájemné púsol!ení tak, že násilníci v
miÍlisteri'kých kancelářích tl v hlavním stanu zneužili i
filosofie pro své účele výbojné a uchvatitelské,
pro své královstw z tohoto světa, jako zneužili
náboženství, vědy a posléze i techniky~ Jinak

201